Petr Krč: Zkušenosti ze strojařiny i z muziky se mi v cestovním ruchu hodí

Petr Krč říká, že k cestovnímu ruchu se dostal jako slepý k houslím. Těm se na nátlak rodičů věnoval jen půldruhého roku, zatímco v cestovním ruchu se pohybuje už pětadvacet let.

Foto: archiv Petra Krče

Foto: archiv Petra Krče

Prozradil jste na sebe, že na rozdíl od mnoha kolegů či konkurentů nejste vzděláním ani původním povoláním z oboru cestovního ruchu. Co tedy předcházelo založení cestovní kanceláře ATIS, se kterou jste od roku 1990 především spojován?

Pravda je, že k cestovnímu ruchu mě přivedly cesty spletité, ale ukázalo se, že v něm uplatním i své vzdělání strojaře a praxi konstruktéra.

 

Opravdu? V čem přesně?

Především ve smyslu pro detail a perfektní zpracování. I strojařina totiž má něco do sebe, třeba při výrobě hřídele musíte být tak precizní, aby vám přesně lícovala v náboji, ať už jste tady, nebo na severním pólu. Pracoval jsem rovněž jako vedoucí úseku kontroly řízení jakosti výroby, surovin i výsledných výrobků v továrně Pramet Světlá Hora. A stejně jako je důležité dbát na kvalitu ve výrobě, je důležité promyšlené a kvalitní zpracování u produktů cestovního ruchu.

 

V čem se Váš perfekcionismus nejvíce projevuje?

Pravděpodobně v detailním propracování katalogových nabídek, kterým někteří začali posměšně říkat matematicko-fyzikální tabulky s obrázky. Já jsem ale toho názoru, že čím více informací klient nebo partner, který produkt prodává, získá, tím je to pro něj lepší. Pokud totiž já na něco zapomenu, přidělávám tím práci pracovníkům call centra nebo centrály, na které se pak klienti obracejí. Proto dbám na to, aby se na každém kroku tvorby produktu udělalo maximum k vyloučení nepřesností a nejasností, stejně jako ve strojařině.

 

Ta ale asi nebyla jedinou náplní Vašeho života. Vím, že jste vášnivý muzikant…

To je pravda, hudbě v mnoha jejích podobách se věnuji od dětství. Začínal jsem jako mnoho jiných „docházkou do houslí“, ale nebyl to můj šálek kávy, bylo to přání mých rodičů. Teorie a nauka v Lidové škole umění byly pro mě utrpením, kterému jsem se snažil všemožně vyhnout. Třeba i výmluvami, že mě kousla myš do prstu… Vydržel jsem rok a půl a pak jsem sběhl do tehdy vyhlášeného bruntálského dechového souboru. Moc jsem tam chtěl hrát, jen jsem nevěděl, jaký nástroj si mám vybrat. Postupně jsem tedy vystřídal klarinet, saxofon a křídlovku, a protože mám velké prsty i rty, nakonec jsem skončil u heligonu a byl jsem šťastný. V orchestru jsem strávil čtyři a půl roku a kromě lásky k hudbě jsem si odtud odnesl další důležitou věc pro život. Naučil jsem se totiž kolektivní hře. Každému, kdo podobnou zkušeností projde, je jasné, že je jen jedním kolečkem v soukolí, které když nebude dobře pracovat, může vše pokazit.

 

Vy už jste ale spíš rokenrolová generace než dechovková…

Samozřejmě, že já a moji vrstevníci jsme byli obrovsky zasaženi vlivem skupin jako Beatles, Rolling Stones, Bee Gees a mnoha dalšími. Moc jsme chtěli hrát bigbít, ale to jak známo s heligonem nešlo a nejde. Rozhodl jsem se ze dne na den a začal jsem se učit na kytaru vypůjčenou od souseda. Jelikož jsem levák, tak to byl zpočátku velký problém, protože něco jako kytary pro leváky u nás neexistovalo. Musel jsem to tedy nadřít a stal se ze mě hráč na baskytaru a zpěvák. První kapelu jsme si ještě jako kluci založili v roce 1968 a pod různými názvy a v různém složení jsme se této muzice věnovali jako koníčku při práci až do roku 1990. Poslední koncert jsme měli v létě 1990 ve Stuttgartu.

 

K přerušení koncertování došlo z touhy po podnikání?

Vlastně ano. V přestávce jedné hudební produkce v bruntálském baru Praděd jsme se rozhodli, že nastal ten správný čas pustit se do práce na vlastní pěst.

 

A zaměřili jste se hned na cestovní ruch?

Ne, chtěli jsme založit kulturní agenturu, s níž jsme plánovali pořádat koncerty a další vystoupení. Z vlastních produkcí jsme měli dostatek zkušeností a kontaktů, ale „rozvrátit“ tehdejší Jednotné kulturní středisko se nám nepodařilo.

 

Tak jste se vydali jiným podnikatelským směrem?

S manželkou, Foto: archiv Petra Krče

S manželkou, Foto: archiv Petra Krče

Tehdy jsme si řekli, že když jsme v Jeseníkách, cestovní ruch se přímo nabízí. Nikdo z nás s tím tehdy sice neměl žádnou zkušenost, ale ve složení já strojař, kolega s vystudovanou teorií kultury, ekonom, bezpečnostní technik a prodejce firmy Sanyo jsme se rozhodli založit Agenturu turistických informačních služeb, tedy zkráceně ATIS.

Neměli jsme žádné peníze do začátku, tak jsme ještě asi půl roku organizovali tancovačky a z výdělků jsme nechávali tisknout nabídky našich služeb. Víkendy jsme pak trávili na horských parkovištích a distribuovali nabídky ubytování, gastronomických zážitků, vyjížděk na koních a dalších služeb v regionu. Cílili jsme především na Poláky a na bývalé sudetské Němce, kteří k nám tehdy jezdili prohlédnout si někdejší rodinné statky.

 

Ale to jste stále pracovali ve svých původních profesích…

Ano, ale již jsme měli pronajaté prostory v hotelu Slezan, kterému jsme se zavázali dodávat klienty na ubytování. Jenže několik měsíců se nic nedělo a nám bylo trochu úzko.

 

Co stojaté vody rozčeřilo a jací byli Vaši první klienti?

Z čirého zoufalství jsem tehdy začal odpovídat na inzeráty, které se objevovaly v inzertních rubrikách. Zadané páry hledaly jiné páry k seznámení. Nakomponoval jsem tedy krásný pobyt v Jeseníkách s ubytováním v Bruntále a se seznamovací diskotékou pro páry z celé republiky. Mí společníci ale z toho příliš nadšeni nebyli, tak jsem po čase musel tuto činnost vykonávat jako fyzická osoba a u společnosti ATIS jsem pro tato setkání objednával noclehy.

Naším prvním individuálním klientem byl Němec, který chtěl přijet na týden a objednal si ubytování a garážování pro svůj mercedes. Jen pamětník pochopí, jak jsme se museli ohánět, abychom mu vyhověli. Hotel totiž neměl garáž a ve městě se nedal sehnat benzin Natural do takového typu vozu. Nastoupila vysoká škola improvizace, ale byl to úspěch a dodnes mě mrzí, že jsem si dokumentaci tohoto klienta neschoval.

 

Začátky to tedy byly krušné. Co Vám ještě komplikovalo život?

Dnes se to zdá až neskutečné, ale my začínali v Bruntále, tedy ve městě, kde až do roku 1996 nebyla automatická telefonní ústředna a museli jsme telefonovat přes spojovatelku, pracovali jsme v začátcích s jednou vyřazenou východoněmeckou jednojehličkovou tiskárnou Robotron a o faxech či mobilních telefonech se nám ani nezdálo. Dalším problémem té doby bylo, že všechny vznikající cestovní kanceláře se zaměřovaly na cesty do zahraničí a o domácí cestovní ruch nikdo neměl zájem.

 

Přesto jste se rozhodl odejít z teplého místa v továrně a postavit se na vlastní nohy. Co Vás k tomuto rozhodnutí přimělo?

V určitém období jsme pracovali paralelně ve firmě a na svých původních pracovních místech, což dlouhodobě nebylo udržitelné. A ačkoliv jsem tehdy dostal nabídku k povýšení v továrně, na popud své tehdejší partnerky, dnes manželky, jsem po určitém váhání dal výpověď a od té chvíle se věnuji jen práci pro ATIS. Ona mě tehdy podpořila a přesvědčila, že podnikání mi dá větší volnost než továrna.

 

Za vším hledej ženu… S tou svou máte tři děti. Jdou ve Vašich šlépějích?

Nejstarší syn Matyáš je kongresovým číšníkem v ostravském hotelu Clarion, prostřední Valentýnka studuje třetím rokem školu cestovního ruchu a nejmladší Apolenka si právě podala přihlášku na hotelovou školu v Opavě a na gastronomii do Brna.

S dětmi, Foto: archiv Petra Krče

S dětmi, Foto: archiv Petra Krče

Všechny děti tedy inklinují ke službám cestovního ruchu. Chtěl byste jim firmu v budoucnu předat?

Byl bych moc rád, ale jak známo, doma není nikdo prorokem, tak uvidíme, jak vše nakonec dopadne. Ale jsem rád, že se děti vydaly tímto směrem a mají příležitost obor poznat i z té druhé strany. Jako malé tuto práci viděly jen skrze tatínka, který nebyl doma a čas trávil v kanceláři nebo na cestách. Vím, že bez podpory rodiny bych to nemohl dělat a že byly doby, kdy jsem si práci bral i domů a měl jsem sklony k workoholismu.

 

Dnes je ale ATIS stabilním subjektem na českém trhu a právě slaví dvacáté páté narozeniny. Na jaké další zlomové okamžiky v historii společnosti vzpomínáte a jak firma funguje dnes?

Za připomenutí určitě stojí náš první katalogový produkt, který se váže k sezoně 1994/95 a byl tehdy černobílý, nebo transformace firmy nejprve v roce 1992 na společnost s ručením omezeným a později kvůli tlaku ze zahraničí v roce 1996 na akciovou společnost, stěhování firmy do pronajaté budovy, nákup vlastního sídla a mnoho dalších událostí.

Dnes jsme společností se 1750 prodejci a 500 pobytovými místy v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Německu, Chorvatsku a Polsku a pravidelně připravujeme pobyty v produktových skupinách, jako jsou dovolená s dětmi i bez dětí, dovolená pro zralý věk, s pejskem, v termálech, bez lepku, s vozíkem či dovolená v zámeckých hotelech s názvem „Jíst a spát jako kníže“.

 

Jak vidět, snažíte se produkt segmentovat a průběžně přidáváte další nabídky. Na kterou z nich jste nejvíc pyšný?

Velkou radost mám z našeho jediného komponovaného produktu pro domácí cestovní ruch, který pravidelně organizujeme pod názvem „Rekreace ROH – dovolená v Tatrách jako tenkrát“. Je to retro pobyt inspirovaný odborářskou rekreací typu „Anděl na horách“. Vše realizujeme v Tatranské Lomnici v hotelu Morava, kde se dnes již legendární stejnojmenný film natáčel. Největší odměnou pro mě bylo, když mi můj syn, který uznával jen pobyt u moře, po společném pobytu řekl: „Táto, teď už vím, proč ty Tatry děláte.“

Stejně mě těší, že jsme již od roku 2011 nákupčím kapacit v České republice pro cestovní kancelář Neckermann a díky tomu dnes i ATIS nakupuje pro své klienty za stejných podmínek jako tento německý gigant.

A zapomenout nechci ani na to, jak si vážím skutečnosti, že mohu být jako místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR u nejdůležitějších událostí v oboru. Považuji to nejen za své ocenění, ale za ocenění práce celé naší firmy.

 

Jste podle vlastních slov latentní workholik, pracujete nejen ve firmě, ale i v ACK ČR. Máte čas na dovolenou s rodinou nebo na koníčky?

Po pravdě řečeno, dovolených si se mnou rodina příliš neužila a na první větší soukromé cestě jsem byl s manželkou teprve před pár lety v Norsku. Dnes, kdy jsou děti už větší, jezdíme pravidelně se ženou sami na začátku každého července do Karlových Varů na filmový festival a pak nejčastěji autem do okolních zemí, Rakouska, Německa nebo Polska. Pak už ale pospíchám na koncerty na festivalu Colours of Ostrava, ty si nikdy nenechám ujít.

S kapelou Generace 75, Foto: archiv Petra Krče

S kapelou Generace 75, Foto: archiv Petra Krče

Takže muzika Vás pořád nepustila?

Začala mi brzy po roce 1990 chybět. „Absťák“ byl tak velký, že jsem, např. během právě uplynulých 12 let, každý pátek zasedal v baru k DJ pultu a dělal takové oldies diskotéky. Došlo to tak daleko, že jsme po čtyřiceti letech s kamarády obnovili tehdejší bluesrockovou skupinu Generace 75. Každý týden zkoušíme, chystáme cédéčko s vlastní tvorbou a připravujeme se na letní koncerty.

 

A jak se svými 25 zaměstnanci oslavíte 25 let činnosti firmy?

Narozeniny připadly na 26. ledna 2015, oslava sice ještě neproběhla, ale co není, může být…

 

Tak přejeme vše nejlepší do dalších let…

[box]Minolta DSCPetr Krč (* 29. 9. 1952 Konice, okr. Prostějov)

Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Bruntále. Spoluzakladatel a předseda představenstva CK ATIS, jež se jako touroperátor specializuje na pobyty v České republice, na Slovensku a v maďarských termálech. Od roku 1996 je obchodním a produkčním ředitelem CK ATIS.

Je místopředsedou Asociace cestovních kanceláří ČR a spoluautorem skript Marketing turistického produktu a Tvůrce a realizátor turistického produktu pro Vysokou školu podnikání v Ostravě.[/box]

Lenka Neužilová

 

Více rozhovorů v rubrice Kapitáni cestovního ruchu naleznete ZDE.

 

Enter the text or HTML code here

komentářů 5

  1. Petr je podnikatel,který si zadlouží úctu a uznání nás všech.

  2. zdeněk zak says:

    Pan Krč je důkazem, že podnikat se dá i mimo Prahu!

  3. Pingback: Petr Krč vstoupil do Síně slávy | TTG - vše o cestovním ruchu

  4. Pingback: Anketa TTG Travel Awards 2015 | TTG - vše o cestovním ruchu

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..