Ostrov Rodrigues: útěk z civilizace

Přišel e-mail: Dobrý den, jsem přepracovaný, vyhořelý, unavený. V práci si připadám úplně zbytečný. Už měsíce mě nic nenapadlo, prostě nevymyslím vůbec nic. Hlava mě bolí od rána, záda od poledne. Každý den. Prášky nepomáhají. Nabídněte mi, prosím, nějaké místo, kdekoli na zeměkouli, kde si odpočinu, kde vypnu, kde zregeneruji. Ať to stojí, co to stojí.

Foto: Petr Zempliner

Foto: Petr Zempliner

O pár týdnů později: Pohodlně sedím v Airbusu společnosti Air Mauritius. Jsem rád, že alespoň na deset dnů uteču lezavu a nevlídnu, které teď ovládlo českou kotlinu. Padám z práce, kde se na mne valí nesmyslné množství papírů a mailů. Začíná sezonní šílenství a to je nejvhodnější čas někam se vypařit.

Mířím na ostrov Mauricius, na který ročně odjíždí překvapivě mnoho Čechů. Já však letím dál, na ostrov Rodrigues, který sice politicky k Mauriciu patří, ale leží o pořádný kus Indického oceánu dál na východ a je prý úplně jiný. Přistávám už za tmy a naše letadlo je evidentně jediným létajícím strojem široko daleko.

Na tomhle malém, osmnáct kilometrů dlouhém a osm kilometrů širokém ostrově mají zřejmě zatraceně málo cestářů, takže nelze prozaicky konstatovat, že „cesta mi hladce a rychle ubíhala“. Cesta z letiště je delší, než jsem čekal. Z Prahy a Paříže jsem letěl skoro pořád na jih a pak taky trochu na východ. Časový posun činí snesitelné tři hodiny. To je fakt velká výhoda. Nečeká nás jet lag ani tady, ani po cestě zpátky a navíc se létá oběma směry přes noc, a tudíž neztrácím čas, který, jak známo, jsou peníze. Proto jsem letěl s Air Mauritius. Jiní létají na Mauricius přes den a to je, podle mne, velká nevýhoda. Navíc na Rodrigues se s nikým jiným než s mauricijskými aerolinkami nedostanete.

Jedeme do hotelu. Aut potkáváme poskrovnu, obydlí a světel ještě méně; Las Vegas to tedy není. Spíš Borská Lhota v půl páté ráno, kdy hospodyně vstávají, aby podojily krávu. Domečky se krčí mezi kopci a autobus, který předjíždíme, vypadá jako Karosa z poloviny minulého století. Vlastně všechno nějak vypadá jako před šedesáti lety.

Foto: Petr Zempliner

Foto: Petr Zempliner

Probouzím se do větrného rána. Po pár dnech zjišťuji, že vítr je na Rodriguesu doma a skoro nikdy nikam neodchází. Fučí a fičí, hodinu za hodinou, den za dnem, celý týden. Palmy se prohýbají v pase a vlny se vlní jen tolik, kolik jim dovolí korálový šelf, táhnoucí se kolem ostrova. Skvělé pro našince, milujícího kaiting a surfing. Jasně, kromě větrných sportů šnorchluji, potápím se a pozoruji manty, obří želvy, mořské koníky. Krasavce, které jen tak někde nepotkáte.

Staré dobré časy! Lidé jsou milí a přívětiví. Auta ani domy se nezamykají. Nekrade se. Nikde žádná továrna, nikde žádný kamion. Kozí sýr, ovčí sýr, sušené ryby, sušené chobotnice. Ty hlavně. Jsou všude. Visí na šňůrách jako prádlo u domu každého rybáře. Kabelku od Vuitona si na Rodrigesu nekoupíte. Michelinskou hvězdu na restauraci neuvidíte. Diskotéku si můžete uspořádat tak akorát na hotelovém pokoji.

Na pláži nikoho nepotkáte. Jdete si zaplavat, jste sami. Pláže nejsou opuštěné, jsou prázdné. Nikdo nikdy na nich nebyl. Přeháním, ale jen trošku. Nejlepší jsou na východním pobřeží, od PointeCoton k Port Sud-Est, ty, které jsou dostupné pouze lodí nebo po hodinové pěší túře. Domorodců žije na ostrově slabých 40 tisíc a turisté tu nejsou, jeli někam jinam. Potkáte spoustu koz, sem tam nějakou ovečku a nedotčenou přírodu.

Foto: Petr Zempliner

Foto: Petr Zempliner

Ležím na pláži. Jsem sám. Pláž tvoří úzký pruh písku sevřený mezi dvěma vysokými skalami. Koukám do nebe a sleduji letící oblaka. Ticho ruší jenom hučení větru a mořský příboj. Je mi dobře. Moc dobře. Všechny problémy jsou mi ukradené. Není internet, není signál, není práce. Jsem na konci světa.

Na sobotním trhu v „met­ropoli“ ostrova Port Mathurin prodávají nejčerstvější zeleninu v téhle galaxii. Voní opravdovostí a nikdy nepoznala ani gram hnojiva, pesticidů nebo herbicidů. Je panenská. Na hlavní třídě je pár obchodů, ve kterých koupíte vysavač, klobouk nebo láhev rumu. Kromě sušenek, pracího prášku, koštěte a fénu. V každém z nich, abychom si rozuměli. Smíšené zboží našich babiček.

Nikde jsem si neodpočinul tak jako na Rodriguesu. Na cestě zpátky jsem přemýšlel, co mi přináší všechna ta moderní technika. Nejsem filozof ani myslitel. Taky jsem nic nevymyslel. Vím však určitě, že se na Rodrigues brzy vrátím.

Petr Zempliner

 

[box]

09-04

Rodrigues

Ostrov je součástí souostroví Maskarény v Indickém oceánu, kam patří i Réunion a Mauricius. Rodrigues je malý ostrov, na délku měří 18 kilometrů a na šířku zhruba 8 kilometrů. Hlavní město Port Mathurin má pouze 6000 stálých obyvatel.

Air Mauritius

Air Mauritius je jediná letecká společnost, která na Rodrigues létá. Nejlepší spojení je noční let z Paříže, odkud cesta na přestupní Mauritius trvá 11 hodin. Z Mauricia se lze na 600 kilometrů vzdálený Rodrigues cestovat lodí nebo místním letem. GSA Air Mauritius, Opletalova 57, Praha 1

[/box]

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..