Notre Dame de Paris

Pařížská katedrála, jedno z nejnavštěvovanějších míst Paříže, které je pro jedny výjimečným náboženským stánkem, pro jiné svědkem bohaté historie a symbolem, pro ostatní připomínkou našich kořenů, nás nedávno oslovila tragédií, kdy hrozil její zánik. V souvislosti s požárem vznikaly i různé dohady a nyní i nové otazníky.

Foto: Pixabay

Vzpomněla jsem si při té příležitosti i na slova Paula Claudela, básníka, dramatika, jenž byl začátkem 20. století také konzulem v Praze, která jsem našla v jednom malém kamenném kostelíku na břehu Atlantiku. Byl chabě osvětlen, ale u jednoho stolku blízko oltáře plálo světlo. Přiblížila jsem se a četla. Nebyla to modlitba, bylo to vyznání a vyjádření jistoty, která posilovala. Paul Claudel tam říkal: „Matko Ježíše Krista, nepřicházím se modlit ani o něco prosit, nemám nic, co bych nabídl, a nic také nepožaduji. Jen jsem přišel. Abych se na vás díval, Matko, abych plakal štěstím, protože vím, že jsem váš syn… Nechci nic říkat, jen se dívat na Váš obličej … protože jste navždy, jednoduše vy jste Marie, jednoduše existujete, Matko Ježíše Krista!“

Jsou věci, jsou momenty, výzvy, které dávají jistotu bytí. Jistotu naší minulosti i přítomnosti. Proto také Notre Dame de Paris bude nadále existovat a pro každého představovat pevný bod kontinuity bytí.

Marta Jedličková

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..