Michael Rund: Internet není všechno

Muzeum je nenahraditelné místo, kde se lze setkávat se skutečnými trojrozměrnými věcmi i se skutečnými lidmi. O muzeu, roli muzejnictví a bohatých montánních památkách Sokolovska jsme hovořili s Michaelem ­Rundem, ředitelem Muzea Sokolov, p. o. Karlovarského kraje.

Foto: archiv Michaela Runda

 

Jaká je a může být role místního muzea pro podporu cestovního ruchu?

V období od června do půlky září se u nás objevují návštěvníci odjinud, chcete-li, turisté. Zvlášť Němci jsou známí tím, že cestují v okruhu do 200 km a systematicky navštěvují památky. V expozicích se tedy vedle češtiny a angličtiny snažíme používat němčinu. Ovšem turisté přijíždějí i během roku. Do našeho kraje obecně se jezdí hodně na krátkodobé, týdenní pobyty. Díky náročnému terénu tu vidím jako slibný boom elektrokol.

 

Jak se snoubí tak konzervativní instituce jako muzeum a moderní média?

Využívám hodně sociální média. Úspěšně využívám Facebook včetně častého živého vysílání. Sociální média fungují skvěle jako pozvánka, a to i pro novináře.

 

Mohl byste přiblížit činnost vašeho muzea?

Je to muzeum se zaměřením na historii, přírodu a hornictví v okrese Sokolov. Pořádáme přednášky a výstavy, přičemž některé přebíráme od větších muzeí a doplňujeme je našimi sbírkovými předměty. Programy se snažíme vztáhnout ke stálé expozici. Spolupracujeme se školami, pro které jsou příběhy silně atraktivní, pokud jsou vztažené na místní věci. Pokud se bavíme o třicetileté válce, je pro ně zajímavé jim říci, jak zasáhla místo, kde žijí. Místní dějiny se navíc dají skvěle vztáhnout na širší, i světové dějiny.

 

Co může muzeum přinést v době internetu?

Setkávání s lidmi a setkávání se skutečnými, trojrozměrnými věcmi, které multimediální, virtuální obraz nenahradí. Jako příklad bych mohl uvést Evu Erbenovou. V roce 1945 jí bylo 14 let a s maminkou šly pochod smrti z Osvětimi, hlavní pochod skončil ve Volarech. Maminka Evy v táboře ve Svatavě zemřela, Evě se následně podařilo utéci z pochodu smrti a na Domažlicku dožila konec války.

 

Muzeum určitě nefunguje samo o sobě – s kým spolupracujete?

Spolupracujeme s městem Sokolov a jsme zapojeni do projektu Kam po Sokolovsku. Jsme též součástí přeshraničního Česko-bavorského geoparku, přičemž karlovarská část se jmenuje Národní park Egeria. Spolupracujeme i s krajskou destinačkou Živý kraj.

 

A co si mám představit pod slovem „geopark“?

Geopark je vlastně virtuální záležitost, skládá se z lokalit, které se zabývají určitými geologickými fenomény. Patří do toho i montánní záležitosti, ale třeba také zemětřesné roje a lázeňství. Geopark je tedy vlastně soustava míst. Máme i georangery, kteří po lokalitách vodí návštěvníky. Hodně využíváme cedule s QR kódy. Na www.geopark.cz si najdete seznam lokalit, přijdete na dané místo, načtete si na mobil QR kód a dozvíte se patřičné informace. Nám to naopak přináší i cenné statistiky pro plánování. V naší části geoparku máme ze 400 QR kódů asi polovinu, ty za loňský rok měly asi 90 000 stažení.

 

Tudíž Muzeum Sokolov rozhodně není jen ono klasické muzeum na Zámku Sokolov?

Máme i další pobočku, Hornické muzeum v Krásně a důl Jeroným, národní kulturní památku. Dnes víme, že to je středověký cínový důl již ze 14. století. V roce 2006 jsme přebrali štolu č. 1 v Jáchymově, kde pracovali političtí vězni. Ve spolupráci se sdružením politictivezni.cz jsme tam rozmístili QR kódy. Zastavení jáchymovské stezky mají 12 000 stažení. Celkovou návštěvnost odhadujeme na 50 000 lidí. Máme otevřeno sedm dnů v týdnu.

 

Máte ještě další plány, jak zvýšit atraktivitu podzemních památek?

Pozoruji občas snahy vyrábět v dole Disneyland. Existuje dokonce výraz „hejkalizace“ památek. To jsou ta různá zákoutí s permoníky a strašidly. Já jsem ale konzervativní a jsem proti. Klademe spíš důraz na osobnost a kvalitu průvodců.

 

Jaká je návratnost dolu jako turistické atrakce?

Když odečtete vstupní investici, která bývá většinou v rámci nějakého evropského projektu, pak samotný provoz dolu se ze vstupného zaplatí. Což o běžném muzeu říci nelze.

 

Jaký je váš pohled na publicitu, kterou pro Krušnohoří obstaraly nedávné televizní seriály?

Pustina se točila spíš na Mostecku. Víc se nás dotkl Svět pod hlavou. A nejvíc nás zasáhl seriál Rapl s Hynkem Čermákem. Točil se v Jáchymově. V infocentru byla umístěná filmová policejní služebna a teď tam vždycky někdo vpadne a ptá se po majoru Kunešovi. Plánují se i stezky po stopách Rapla.

 

Co fantastické jezero Medard? Vypadá to zatím jako nádherná pustina z jiné planety…

Majitelem je místní těžební společnost, která v jedné části jezera ještě provádí důlní práce. Lidé, co se chovají slušně, tam mohou na vlastní nebezpečí vejít nebo vjet na kole, změna na rekreační oblast je zatím pozastavená. Medard má ale již své fanoušky, lze jej oběhnout, trasa má kolem 12 km. V zimě to bylo senzační na bruslích. Časem můžeme mít v Podkrušnohoří nádhernou jezernatou krajinu.

 

Na co byste nalákal lidi k návštěvě Sokolova?

Je tu hodně zeleně a extrémně zajímavý je kontrast mezi přírodou a industrií. Přes město vede cyklostezka kolem Ohře, která je skvělá i pro vodáky. No a pak samozřejmě zajděte do sokolovského muzea!

 

Petr Bílek

 

Autor Petr Bílek (Články)


Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *