Který turista je méně ohleduplný k životnímu prostředí?

Na tuto otázku odpověděla nedávno autorka úvodníku francouzského portálu Tourmag.com věnovaného Světovému dni odpovědného a trvale udržitelného cestovního ruchu. Je to přece ten, co zůstane doma, zněla s jistou nadsázkou odpověď. Není však daleko od pravdy. Podle jedné severoamerické studie se chování turistů doma a na dovolené diametrálně liší. Jestliže se doma naučí určitým způsobem šetřit vodou i elektřinou, protože platí faktury, v hotelu si dopřává gejzírů vody, klimatizace v každém okamžiku a bohatě rozsvícených lamp. Je to přece věcí hotelu a námi zaplaceného pokoje.

Ilustrační foto Zdroj: Shutterstock

Půjčujete si sagway na dovolené? Ilustrační foto Zdroj: Shutterstock

Díváme se stále na ohleduplnost k životnímu prostředí jako na idealismus našich mladých let? Není třeba postavit se k faktům tváří v tvář?

První konstatování autorky francouzského portálu znělo nemilosrdně: odpovědný cestovní ruch a masová turistika k sobě moc nejdou. Kdo by mohl také popřít, že rozhodující při výběru a způsobu naší dovolené je u většiny ekonomická motivace. Odjíždíme tam, kam můžeme, a ne tam, kam chceme. I když jsou výjimky, pro velkou část prázdninových turistů je to tak.

Přes nepopiratelný pokrok v ohleduplnosti k životnímu prostředí a větší popularitě těchto principů u západoevropské populace je třeba i tam přiznat, že solidární a odpovědná turistika se rozvíjí velmi pomalu. A tak je třeba se ptát, proč různé aktivity realizované jak soukromými, tak veřejně právními subjekty ve svém výsledku tak málo ovlivňují cestovatele.

Například bretonská iniciativa zaznamenala na své internetové adrese věnované tomuto tématu návštěvnost pouze 40 000 účastníků za rok. Stejnou zkušenost udělali i jiní. A tak ožily výroky představitele známé agentury Voyageurs du monde, přesvědčeného, že odpovědný přístup a angažovanost v otázce životního prostředí je věcí individuálního přesvědčení, záležitostí postoje k lidským právům. Většímu ohlasu nesvědčí ani různá lobby dopravců a dalších zájemců.

Vezměme si jeden malý příklad. Již delší dobu se hovoří o problému vozíků zvaných segway. Jamess Woolf ze společnosti Flow East nedávno znovu vyzval k jejich zákazu v Praze. Vozítka segway nespadají do žádné existující klasifikace, a tak jim zákon umožňuje nemotorně se pohybovat po úzkých ulicích, jako by byla lidské bytosti. „Jsou to ale těžké, nebezpečné stroje, které nemají na chodnících ve městě místo,“ říká a dodává, že vzhledem k zaznamenaným nehodám došlo již k jejich zákazu v Londýně, San Francisku a Los Angeles. Zdá se, že i boj o chodníky bude stále tvrdší. Vždyť i kola se na nich občas cítí být králem. A životní prostředí? Na podzim zahlučí ve městě elektrické fukače odstraňující suché listí. Pár rukou by to zvládlo lépe a šetrněji. Boj o životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj je také bojem o přirozenost našeho chování.

maj

 

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..