Jiří Hájek: Moje kořeny jsou na Balkáně

Majitel a výkonný ředitel ostravské cestovní kanceláře Kovotour Plus Jiří Hájek říká, že po předcích pochází z jižní Evropy, část rodiny má v Austrálii, ale srdce nechal v Beskydech. Dispozice k cestování mu tedy rozhodně nechybějí.

Foto: R.Semanová

Foto: R. Semanová

Jak byste popsal svůj vztah k cestovnímu ruchu a cestování?

Já jsem k tomu přišel jako slepý k houslím a nejdřív rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že to bude moje životní náplň. Můj tatínek totiž jako voják z povolání v šedesátých letech emigroval do Austrálie, a co to tehdy znamenalo pro ty, co zůstali v republice, vědí asi nejen pamětníci té doby. O cestování jsme si mohli já i moji tři bratři a sestra nechat jen zdát. Pamatuji si dokonce, jak jsem jel jednou s bratrem do Polska a na hranicích nám auto rozebrali skoro na součástky, jak hledali, jestli něco nepašujeme.

Doba byla zkrátka taková, tak jsem se nejprve vyučil a až pak jsem při zaměstnání studoval průmyslovku. Pracoval jsem v ostravských Hutních montážích, kde jsem se staral o rekreaci zaměstnanců a jejich rodin. Tehdy to byly především výměnné pobyty odborářů v NDR a v bývalé Jugoslávii a dětské tábory.

Foto: archiv Jiřího Hájka

Foto: archiv Jiřího Hájka

To se asi po listopadu 1989 změnilo, najednou jste mohl cestovat. Zatoužil jste hned po vlastním podnikání?

Vlastně to šlo docela rychle. Někdy začátkem devadesátých let jsem byl v Itálii a už ani přesně nevím, kde to bylo, míjel jsem krásné výlohy, ve kterých byli na obrázcích elegantní muži a okouzlující ženy popíjející víno, prostě klid a pohoda. Zaujalo mě to natolik, že jsem se podíval, co to je za podnik. Na vývěsním štítě stálo Agenzia viaggi. Byl jsem ztracen a řekl si: To chci, to musím mít. Přesně tam vznikly moje první vize a úvahy o vlastní cestovní kanceláři.

Nejprve jsem začal externě spolupracovat s jednou cestovní kanceláří, pro kterou jsem sháněl klientelu, ale poměrně brzy jsem se chtěl postavit na vlastní nohy. Šel jsem do toho rovnýma nohama a s nulovým kapitálem. Z mého dnešního pohledu učiněné bláznovství.

V Ostravě ale tehdy asi nebylo mnoho cestovních kanceláří, pomohlo vám v začátcích, že jste v regionu neměli silnou konkurenci?

Stejně jako jiní a v jiných oborech jsme postupovali stylem pokus/omyl. Začali jsme vozit Poláky do Beskyd a pokračovali i v práci s dětmi. Myslel jsem, že to půjde bez větších problémů, ale přišlo rychlé vystřízlivění. Tehdy jsem pochopil, co znamená platební morálka a její nedodržování a co se děje, když vám někdo něco slíbí a pak to nedodrží.

Byl to jediný zádrhel, který vás v začátcích potkal?

Určitě ne, začínali jsme se spoustou chyb, pamatuji si například na svou první cestu k moři. Navštívil jsem Slovinsko a chtěl tam v létě nasmlouvat ubytovací kapacity. Tehdy jsem nevěděl, že se kapacity na léto dojednávají v zimě. Zmýlil jsem se i v tom, když jsem tehdy, v době neklidu na Balkáně, myslel, že Češi budou raději jezdit do bezpečnějšího Slovinska než do Chorvatska. Od té doby vím, že pro mnohé české klienty je prioritní cena.

Když jsme u počátků působení vaší cestovní kanceláře, zastavme se ještě u názvu. Jak vznikl a jak je pro vás důležitý?

Od začátku vystupujeme jako Kovotour, protože původně jsme jako společníka měli Kovo. Dnes je mi občas líto, že jsme se nejmenovali třeba Sluníčko nebo Duha, tak jsme si alespoň přidali Plus. Mám zkušenost, že kdo nás nemá rád, snaží se nás pošpinit a říká nám třeba Kovošrot. Lidé dokážou pošpinit vše, takže je vlastně jedno, jak se jmenujete. Důležité je, jakou práci a v jaké kvalitě odvádíte.

Po incomingových začátcích jste se rozhodl vozit Čechy do zahraničí. Jak jste společnost budoval a co bylo pro vás za ta léta nejtěžší?

Vždycky jsem se snažil jak do práce, tak do osobního života dávat co nejvíc pozitivní energie, protože věřím, že se to musí v dobrém vrátit. Je jen přirozené, že na té cestě uděláte chyby a vedle dobrých věcí vás potkají i ty horší. Mě obrovské pracovní nasazení stálo jednu rodinu a kus zdraví, ale ani v jednom nejsem určitě jediný. Z pracovních komplikací považuji za jednu z nejzávažnějších tragédii, která v devadesátých letech potkala mého chorvatského partnera. Měl vážnou nehodu, zkrachoval a nám zůstal dlužen obrovské peníze. Naši firmu to tehdy málem položilo a různými způsoby toho využila i konkurence, ale naštěstí jsme to s nasazením nadstandardní energie zvládli.

Zmínil jste Slovinsko, Chorvatsko, vaší specialitou jsou i Černá Hora, Albánie, Bulharsko, Turecko, Itálie a Řecko. Máte k Balkánu a k jihu obecně nějaký zvláštní vztah?

Rád říkám, že jsem napůl Balkánec. Jeden můj předek byl Černohorec, druhý Ital. Mám to zkrátka v krvi. I moje žena je po otci z Balkánu. Na jihu čerpám energii a moc rád se tam vracím.

Foto: archiv Jiřího Hájka

Foto: archiv Jiřího Hájka

Kovotour je spojován zvláště s Černou Horou, nabízeli jste ji u nás jako první?

V tomto ohledu nám prvenství nepatří, ale jako první jsme z ní pro Čechy udělali charterovou destinaci. Navíc se snažíme tuto překrásnou zemi ukázat nejen jako pobytovou destinaci s koupáním u moře, ale připravujeme spoustu fakultativních výletů do centrálních oblastí, hlavně do národních parků, oblíbený je například Durmitor, nebo do Boky Kotorské. V poslední době se snažíme propojovat Černou Horu s Albánií, kde vidíme také velký potenciál a máme tam zajímavé kontakty na nejvyšších místech.

Kromě aktivit v zahraničí se poslední dobou věnujete i svému beskydskému projektu. Můžete nám o něm něco prozradit?

To není žádné tajemství. Už letos v červnu se chystáme otevřít čtyřhvězdičkový hotel Čeladenka. Zrekonstruovali jsme tento prvorepublikový objekt, který spolu s horskými apartmány a horskými domy nabídne kapacitu 120 lůžek. Sám žiju s rodinou v Beskydech, které jsou krásné po celý rok a mají co nabídnout. V Čeladné, kde hotel stojí, je i oblíbené golfové hřiště. V Beskydech jsem doma, a i když jsem viděl kus světa a doufám, že se svými malými dětmi ještě uvidím, už tady zůstanu.

Když jste zmínil děti, budoval jste firmu s vidinou toho, že ji po vás v budoucnu převezmou?

Moje starší dcera u mě pracovala zhruba jedno léto, dnes pracuje ve velké státní firmě a má se určitě lépe. Další dvě děti jsou na takovéto rozhodování ještě malé, buď se jim to zalíbí a já z toho budu mít radost, nebo je to potáhne někam jinam a já z toho nebudu smutný. Rozhodně to neočekávám a neupínám se k tomu.

Foto: R.Semanová

Foto: R. Semanová

Vy jste někdy svého rozhodnutí věnovat se cestovnímu ruchu zalitoval?

Ne, ale je to strašně těžká práce. Pochopí to jen ten, kdo to někdy sám dělal. Často jde o zdraví, kterého si cením čím dál víc, podobně jako spokojené rodiny. Roste ve mně pokora a vděk za to, že tu práci můžu dělat. Chci v tom pokračovat a plánuji spoustu věcí, jet za rodinou do Austrálie, klidně na půl roku a pořádně si to tam vychutnat, věnovat se dětem a rodině, založit nadaci, dál rozvíjet firmu, hrát tenis, zkrátka užívat si života.

Děkuji za rozhovor.

 

Lenka Neužilová

Foto: R.Semanová

Foto: R. Semanová

Jiří Hájek (* 1. 9. 1961 Olomouc)

Vyučen, vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Karviné a Vysokou školu cestovního ruchu, hoteliérství a lázeňství v Praze.

Majitel a jednatel cestovní kanceláře Kovotour
Plus, s. r. o.

 

 

 

 

Jeden komentář

  1. Moc hezky napsané, vždycky je příjemné vidět za cestovkou „živé“ lidi.

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *