Kateřina Horáčková: Permakultura jako etický pohled vpřed

O permakultuře jako o společenském fenoménu, který protíná etiku mezi lidmi, etiku k půdě s výhledem do dlouhé budoucnosti, jsme si povídali s Kateřinou Horáčkovou.

Foto: Archiv K. Horáčkové

Foto: Archiv K. Horáčkové

Co je pro vás permakultura?

Původ slova vychází ze spojení anglického „permanent agriculture“, což původně znamenalo trvalé udržitelné zemědělství. Permakultura vznikla začátkem 70. let v Austrálii, kde brzo poznali dopady monokulturního pěstování na velkých plochách, a to zejména v úbytku úrodné půdy, a začali hledat možná řešení – alternativy. Dnes se permakultura vnímá především jako permanentní kultura. Ve společenském smyslu jde o změnu toho, jak se chovat k půdě, k sobě navzájem, sami k sobě tak, abychom tady mohli být déle než sedm generací, jak se používá v jiných filozofiích.

Permakultura není filosofie, není to náboženství, není to směr ekologického zemědělství. Když se podívám na farmu nebo na zahradu, tak to může být klidně biofarma, což znamená, že nepoužívají chemické postřiky, je tam uzavřený cyklus živin. A chovají se tam lidé k sobě eticky.  Ale ještě pořád to nemusí být projekt, který je řešen permakulturně. Aby mohli být označování jako permakulturní, měli by řešit, jak farma komunikuje se svým okolím, se svým sousedem, s nejbližší vesnicí, jestli je zapojená do nějakých iniciativ, co přináší svým zaměstnancům, jak si vybírá své dodavatele, co dělá s veškerým odpadem.

Permakultura se chová eticky ve všech směrech. Hlavní tři základní principy permakultury jsou péče o lidi (chovat se k sobě slušně a nevytvářet vykořisťování druhých), péče o půdu (nevyčerpávat živiny v půdě a snažit se ji zlepšovat) a ten třetí je, jak sdílet nějaký přebytek. Ten přebytek není myšlen jen tím, že mi přerostou brambory a já nevím, co s tím. Ale i v sociálním a energetickém pohledu. Co třeba dělám se svým volným časem? Když se podívám na pracovní vytížení většiny z nás, kolik pracujeme hodin, tak se ptám, zda je to opravdu nutné.

Permakulturu jsem si představovala hlavně ve spojitosti člověka s přírodou.

Je to hodně o přírodě. Permakultura přivede člověka ke vztahu k přírodě, protože je to zdroj všeho, co dennodenně děláme, u čeho sedíme, co máme na sobě, co jíme. To všechno vyrostlo ze země a my se chodíme inspirovat do přírody a všímáme si těch vztahů a toho jak to tam funguje. A zároveň nebojujeme proti těmto vypozorovaným principů.

Foto: Archiv K. Horáčkové

Foto: Archiv K. Horáčkové

Třeba když na zahradě pořád bojujeme s mechem v trávě?

Perfektní příklad. Často se říká, že permakultura je zahrada bez práce. Na zahradě nic neděláš a stále tam něco máš. Částečně je to pravda. Permakultura klade velký důraz na pozorování. Pozoruju, kde jsem a podle toho na základě toho, udělám nějaké opatření, ať už je to ta zahrada nebo jenom záhonek, můj domov nebo moje kuchyň. Pozorování není o tupém hledění, ale vyhledávám si další zdroje, knihy, kurzy, nebo se jedu někam podívat. A když si koupím pozemek, kde už něco roste, tak se podívám a budu se snažit porozumět tomu, proč tam ten mech je. Jak to zjistím?

Pozoruji to?

Co zjistím?

Jsme blízko lesa, rostou rostliny, které mech přitahují.

Není to pouhé pozorování, ale také dohledávání informací. Tady se použije osvědčený postup.

  1. Každý problém v sobě skrývá řešení. (Když mi vadí mech v trávníku, tak se musím o mechu, co nejvíc naučit. Zjistit, co mu dělá a nedělá dobře. Jestli je ho vůbec možný se ho zbavit na tom místě, kde mi vadí. A když zjistím, že bojovat s mechem fakt nemá cenu, tak se s tím musím nějak vyrovnat.
  2. Nemá cenu bojovat s přírodou, ale pracovat s ní.
    (Nemůžu zastavit trávník, aby rostl! Pracuji s tím, že některé cykly v přírodě se opakují, podle toho kde žiju. Mít trávník je pro někoho hezké. Ale když se podívám do přírody, kde existuje trávník, o který se nikdo nestará, kam se půjdu podívat? Na louku! Když se podívám na louku, neuvidím tam fotbalový trávník, uvidím tam jetel, pampelišky, třezalku… pozorováním louky zjistím, že není jednosložková, že potřebuje diverzitu, aby měla dlouhou životnost a sama se udržovala.

Pokud by někdo chtěl vidět permakulturu na vlastní oči, jsou nějaké projekty přístupné veřejnosti?

Nejlepší je navštívit projekt nebo hospodářství, které využívá principy permakultury: hospodaří s dešťovou vodou, nejen odpady třídí, ale i kam odpady vozí… Podívejte se na web organizace permakulturacs.cz, se kterou spolupracuji. Minulý rok jsme zprovoznili mapu 27 projektů, které jsme navštívili a hodnotili. Letos přibude dalších asi 20 míst.

Jak fungují tyto návštěvy?

Na webu si najdete projekt, jeho lokalitu i podmínky. Často bývá podmínkou návštěvy to, že pokud se tam chcete inspirovat, tak musíte přijet aspoň na víkend a odpracovat si to. Odpracovat neznamená makat osm hodin denně, ale pomoci aspoň s jednou věcí a pak se jít třeba projít. A ten člověk vám pak večer řekne, proč žije, jak žije, co jsou výhody a co by dneska udělal jinak. A vám to může pomoci při plánování. Mezi projekty na mapě je jeden slaměný dům, soukromé domy i bydlení společné, zahrada u lesní školky i jedno bydlení v jurtě, které je populární, ale není až tak vhodné v ní bydlet všude v ČR. Vždy je potřeba se ozvat dopředu, aby o vás věděli.

Co vás osobně nejvíc nadchlo z těch projektů?

Foto: Archiv K. Horáčkové

Foto: Archiv K. Horáčkové

Líbí se mi zahrada a rodinný dům Čeřínek u Jihlavy, kde hodně pracují s místními lidmi a skupinami. Konají se tam praktické workshopy, třeba jak si vybrat dobrou kosu a kosit. Navíc je to u kamarádky, která je zahradní architektka a ví úplně všechno o stromech a keřích, nejen jedlých. Na jejich pozemek zasahuje i rybník, který vyčistili a s vesnicí si rozdělili náklady napůl. Často dělají veřejné akce, tak stojí za to se tam jet podívat.

V jižních Čechách je spolek Přátel vepřové pečínky. Tamní majitel se naučil dělat zabijačku, protože zjistil, že se mu nelíbí, jak se to běžně dělá. A dnes to sám lidi učí. Můžete si u něj zaplatit odchov prasátka a postupně k němu jezdit vše odpracovat, učit se, jak na to. Pak se účastníte zabijačky a pak si jí kus odvezete. Zpřístupnil tak lidem tradici, se kterou nemusíme souhlasit, ale ukazuje nám, kolik práce vede k jednomu obědu. A pak nám už nebude připadat biomaso tak drahé.

Jsou i zařízení, kam může přijet třeba i skupina lidí?

Ano. Nejsem si jistá, jak je to s ubytováním, ale na severní Moravě jsou dvě místa, kde se dělají kurzy přímo pro skupiny. A lze se s nimi domluvit, že buď přijedete na program, který mají, nebo na program, který máte vy, třeba jako teambuilding.

Může to být třeba vinobraní?

Nikdy nevíte, kdo přijede, a tak se pomáhá s pracemi, které nepotřebují velkou odbornost. Aby byla jistota, že se neudělá víc škody než užitku. Při samotném pobytu se něco naučíte, nemusíte nutně pomáhat intelektuálně.

Napadá mě, když by člověk, který má hotel, se chtěl věnovat permakultuře, co byste mu doporučila?

Doporučila bych mu pozvat si odborníka, který by se s ním podíval na celý pozemek. Aby ten člověk obsáhl všechno, aby zvládl hospodaření s vodou, energií, s odpady, co kde vysadit, od koho brát suroviny, na to nemá každý majitel nemovitosti čas. Pokud by se člověk chtěl stát profíkem v permakultuře, tak by po dvoudenním úvodním kurzu pokračoval studiem v 72hodinovém kurzu Úplný permakulturní design. Ten má po celém světě předepsaný obsah a doporučuje se ho absolvovat v jednom kuse, tj. 2 týdny. Následuje celoživotním studium, během kterého zjistíte, zda máte tzv. „permakulturní mozek“, jak vám jde vidět a hledat souvislosti.

Pokud by to měl být hotel s důrazem na ekologii/permakulturu/odpovědné cestování, musel by se zaměřit na svoje zdroje a výstupy. Když cokoliv dělám, mám nějaké potřeby. Zajišťuji je dostatečně eticky? V čem například peru a kam vypouštím vodu? Pokud mi něco přebývá, tak co se s tím potom děje? Odpad jako takový de facto neexistuje, je to zdroj něčeho dalšího. A je vždy na nás, jak se k tomu postavíme.

[box]

HORÁČKOVÁ Kateřina

Permakulturní aktivistka od roku 1995. Kateřina Horáčková od projezdila Evropu jako WWOOFer, aby se naučila ekologicky pěstovat, sázet stromy v dešti, opravovat slaměné domy, pořádat eko-festivaly. Stála u zrodu stránek www.dobrovolnik.cz a www.bio.cz. V roce 2001 spoluzaložila veganskou biozahradu s cílem zachování starých odrůd kulturních plodin a řemesel. Ve spolupráci s Nobilis Tilia založila ZAHRADU DOBRA – projekt na podporu dobrovolnictví a permakultury. Jako cestující permakulturistka hostuje kurzy zaměřené na zakládání zahrad, uchovávání osiva, zpracování bylin podle ajurvédských tradic, a zdravé vaření. Studuje védské vědy a věnuje se poradenství v biopěstování a zakládání zahrad, vyrábí hojivé masti, šperky a nejraději vaří z toho, co roste samo.

Na vlastní webové stránky nemá čas a najdete ji v kalendáři www.permakulturacs.cz a www.bio.cz/cestou-bylin a www.kailashvedicguild.com.

 

Základní principy permakutlury

Péče o zemi, o půdu.

Péče o lidi.

Spravedlivé dělení přebytků.

 

Permakulturacs.cz obsahuje příručky, pozvánky na akce, přednášky a poznávací exkurze.

[/box]

Lucie Poštolková

 

 

 

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..