Karel Zelený: Užívejme si dovolenou… aneb kdy jste si naposledy opravdu odpočinuli?

Během nedávného pracovního setkání jsem se pozastavil nad rozdíly mezi lidmi, kteří se vydávají na dovolenou. Řekněme si otevřeně, že dovolená pro mnohé z nás v dnešní přetechnizované době znamená nejen sdílení fotek na sociálních sítích, ale současně i to, že jsme díky chytrým telefonům takřka neustále k zastižení a hotely si mnohdy vybíráme ne podle toho, jak daleko jsou od moře nebo od sjezdovky, ale zda je na pokoji k dispozici zdarma internet.

Karel Zelený

Karel Zelený

Před dvěma lety jsem byl po dlouhé době opět v Chorvatsku a poprvé v životě na jachtě. Pracovní mobil jsem nechal kolegyni v kanceláři a s sebou měl jen starou finskou cihličku bez dotykového displeje, kterou jsem sice dokázal předtím dvakrát přejet autem, ale instalační proces facebookové aplikace to v ní nespustilo. Proto jsem ji měl skoro celý týden pohozenou v kajutě a jen občas poslal SMS, že jsem ještě nekrmil rybičky a že se ze mě ani nestala potrava pro větší dravce. Fotil jsem zrcadlovkou, užíval si týden na moři, každý večer v jiné zátoce. Někdy večeře na lodi, jindy v přístavu. Možná proto se nikdo z mých přátel v reálném čase nedozvěděl, že jsem po prvních dvou dnech vypadal jako spálené růžové prasátko, že jsem viděl delfíny skákat vedle lodi a že jsem byl za kormidlem ve chvíli, kdy se vlny převalovaly přes zábradlí na levoboku i pravoboku. Byla to má asi nejlepší dovolená v poslední době.

Postupem času začala ta cihlička na telefonování stále více odcházet do věčných lovišť a iPhone se mi stal častějším a častějším společníkem. Jsme spolu od rána do večera. Sice se stále snažím o zdrženlivost, ale během několika posledních dovolených jsem si neodpustil udělat spoustu fotek pro Facebook a sdělit tak svým kamarádům v kancelářích u monitorů, že na ně myslím z vrcholků Alp, během procházky po vinicích nebo při večeři v místní hospůdce. Časem, když mi na cestách docházela baterie, začínal jsem být nervózní a pořídil si kvůli tomu i autonabíječku. Bohužel netrvalo dlouho do chvíle, kdy mi mezi sdílením fotek přicházelo i nespočet pracovních mailů a přes nastavenou automatickou odpověď „nejsem v práci, nevolejte mi“, mi mobil často vyzváněl a já chtě nechtě musel pracovat nebo na práci myslet.

Teď se chystám na další dovolenou a přemýšlím o tom, že by stálo za to vyhrabat někde starou finskou krabičku a chytrému telefonu dopřát zasloužené volno. Nikdo z mých kamarádů se sice nedozví, že jsem právě 1850 m nad mořem, že z pokoje v hotelu mám výhled na horské masivy, že tráva je v Berchtesgadenu zelenější než kolem našich dálnic a že k snídani jsou i horké párky. Oproti tomu si ovšem budu užívat krásnou dovolenou, budu vyrážet na výlety do okolí, nikdo mě nebude stresovat maily a telefonáty… bude to nádhera. Těším se! Teď už mám jen jediný problém – nevíte, kam jsem dal tu autonabíječku? Co kdyby náhodou…

 

Karel Zelený, vedoucí DZT pro ČR

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *