Jiří Štěpán: Hranice spojuje, nikoli rozděluje

PhDr. Jiří Štěpán, Ph.D., hejtman Královéhradeckého kraje, nastiňuje výzvy a příležitosti cestovního ruchu v kraji hor i rovin.

Foto: archiv J. Štěpána

Cestovní ruch v Královéhradeckém kraji – co se daří a co ne?

Posílil jsme návštěvnost zhruba o 14 % a Královéhradecký kraj je dnes na třetím až čtvrtém místě v návštěvnosti regionů. Je to skvělý výsledek, ale dostáváme se do zásadních problémů s nedostatkem personálu, zejména v hotelnictví, gastronomii a dalších službách. Snažíme se to řešit přes školy, na které jako kraj máme vliv. Situace je ovšem taková, že například na Rychnovsku, výrazně díky přítomnosti závodu Škoda Auto, je nezaměstnanost 1,3 %. Kdo pracovat chce, ten práci má, a získat nové pracovníky je téměř nemožné. Jednáme s ministerstvem vnitra i zahraničí, aby se zvýšily kvóty pro zahraniční pracovníky. To nás nespasí, ale pomůže. Je i na zvážení, zda by se hotelový průmysl neměl orientovat na pracovníky třeba z Itálie či Španělska, kde je mezi mladými nezaměstnanost obrovská. Se zahraničními pracovníky souvisí takový zajímavý fenomén – oni přirozeně propagují náš kraj u sebe doma. A za nimi sem ze zemí jejich původu přijíždějí další lidé. Další velká otázka jsou ubytovací poplatky. Je žádoucí, aby zákonem byly zvýšeny a vracely se zpět do cestovního ruchu.

Jak je to s těmi školami?

V rámci fakulty informatiky a managementu v Hradci Králové působí katedra rekreologie a cestovního ruchu, která profesionály vzdělává. Počet absolventů každoročně však velmi zaostává za potřebou. V Hradci je též soukromá škola přímo pro cestovní ruch. Ale i tam je problém se zájemci o studium. Řešili jsme otázku gastronomie – některé školy jsme sloučili a půjdeme cestou specializovaných špičkových škol, aby příslušné obory nebyly někde jen do počtu.

Na jaké zdrojové trhy příjezdového turismu cílíte?

Nejen na tradiční, jako je třeba Německo, ale i na trhy typu Dánska. Snažíme se též více spolupracovat s partnerskými regiony v zahraničí, ať už je to Wroclawské vojvodství, Banskobystrický kraj, arménský region Tavuč či Banát. Uvažujeme o dalších partnerských regionech, například v severní Itálii. Největší potenciál pro přeshraniční turistiku má pochopitelně Wroclawské vojvodství. Z početných víkendových návštěv polských turistů v Adršpachu je jasné, jak jsme v Polsku oblíbenou destinací.

Na jaká témata a projekty se soustředíte letos?

Máme ve spolupráci s Muzeem východních Čech připravené akce na připomenutí 100 let České republiky. Chceme také silněji zdůraznit význam bitvy v roce 1866 v rámci zážitkové turistiky. Dalším příspěvkem k rozvoji cestovního ruchu je projekt na rekonstrukci turistického zázemí v pevnosti Dobrošov. Rád bych se také pochlubil velmi čilou obecně prospěšnou společností Revitalizace Kuks. Po rekonstrukci hospitálu Kuks nyní přichází na řadu obnova okolí. Výhodou je, že v blízkosti se nachází Zoologická zahrada Dvůr Králové nad Labem, akciová společnost 100% vlastněná Královéhradeckým krajem. Snažíme se tedy nabízet tyto atraktivity jako balíček. Kuks navštíví každý rok nějakých 150 000 lidí. Zoo je nejnavštěvovanější destinací kraje kromě hor – loni přijelo 530 000 návštěvníků.

To jsou ovšem jednodenní turisté…

Většina rozhodně. Ale zoologická má dnes již speciální ubytování imitující africké chýše, ovšem s plným komfortem. Ráno vstáváte a díváte se na výběh africké zvěře. Dodal bych, že u vícedenních turistů se v celém kraji pohybuje délka pobytu kolem 3,5 dne, což je zhruba celostátní průměr.

Jsou příhraniční regiony nějak úžeji propojeny, co se například týče turistických produktů, prostupnosti hranice, pěších stezek či cyklostezek, záchranného systému apod.?

Začíná se to výrazně měnit. Jsou desítky projektů na opravu cest vedoucích k hranici a přes ni. Typický příklad spolupráce jsou Bartošovice v Orlických horách a Niemojów. Na Broumovsku se řeší projekty za 130 milionů Kč na opravy silnic, které vedou k hranicím. A na polské straně totéž. Meziměstí a Miroszów vybudovaly sportovní infrastrukturu. Společné projekty se týkají i propagace a také školství – na českých školách se v pohraničí učí polština, na polské čeština. Spolupracují například i hasiči, společně cvičí horské služby. Hory nerozdělují, ale spojují.

Odkud k vám jezdí nejvíc hostů?

Domácí z Pardubického kraje, Vysočiny, Brna a Jiho­moravského kraje, samozřejmě z Prahy, a kupodivu také z Liberce. Ze zahraničních jsou dominantní Poláci, na druhém německy hovořící hosté, pak hosté hovořící rusky, až poté další země včetně asijských. Třeba na takovém hip-hop kempu, akci pro mladé, je většina účastníků ze zahraničí, zejména z Polska, Německa a Rakouska. Ze vzdálenějších zdrojových trhů, z Latinské Ameriky či Asie, k nám vedle turistů jezdí příbuzní zahraničních studentů, kteří tu jsou na škole.

Mohlo by k vám přijet více turistů ze zahraničí, kdyby létalo více spojů na pardubické letiště?

Pardubické letiště je vlastněné městem a krajem, provedli tu rekonstrukci odbavovací haly a nyní otevírají linky do Londýna a také do Ruska. Loni přiletělo asi 120 000 turistů, což je velký pokles oproti předchozím letům. Takže uvidíme. Pomáhá nám však hodně rychlostní silnice mezi Hradcem a Pardubicemi i dálnice do Prahy. Potřebovali bychom však stavět ještě dál – dálnice na Trutnov a Náchod a na cestě do Krkonoš je naléhavě třeba vyřešit obchvat Nové Paky. Řešili jsme posílení vlakových spojů mezi českou a polskou stranou, právě pro víkendové turisty, kteří se k nám vlakem dostanou příjemněji než autem. Jezdí autobusová linka mezi Meziměstím a Walbrzychem.

Pro jaké návštěvníky je váš kraj ideálním místem? Klidně jen naznačte, bez nároku na definitivní platnost odpovědi…

Tedy jen subjektivně: jsou to rodiny s dětmi, senioři a také mladí toužící po adrenalinových zážitcích, což se týká hor. Mění se to, co lidé chtějí: jistý trend od ubytování ve velkých hotelech k pronajímání osobitých chalup s kouzlem místa a atmosférou. A právě zde má náš kraj velké možnosti.

A přání do budoucna?

Zde patrně neřeknu nic objevného, obdobné ambice mají nejspíš v každém kraji. Byli bychom rádi, aby zahraniční turisté nepobývali v Praze, maximálně s výletem do Brna či Českého Krumlova, ale aby jeli i do Českého ráje, Krkonoš, na Broumovsko, za barokními kostely, do Kuksu či na památník bitvy z roku 1866.

Petr Bílek

Autor Petr Bílek (Články)


Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *