Jaroslav Lhota: Co bych si přál vidět na titulní stránce novin

Dovolte mi jednu vzpomínku z historie naší cestovní kanceláře Adventura.

11-02

Jaroslav Lhota, Foto: archiv

Začátkem devadesátých let jsme mimo jiné pracovali jako lokální touroperátor pro jednu americkou cestovní kancelář a dělali jsme pro její klienty programy v Česku. Když jsem najednou v roce 1994 dostal od našeho amerického partnera zprávu, že ruší skupiny, protože v Evropě je válka, myslel jsem, že se zbláznil, a pomyslel jsem si něco o pologramotných Američanech. Ano, byla válka v Jugoslávii, ale to je přece stovky kilometrů odsud a nás se to tady nijak nedotýkalo! Stačí se přece podívat na mapu!

Vzpomněl jsem si na to před rokem, když „arabské jaro“ prakticky položilo všechny severoafrické a blízkovýchodní destinace bez ohledu na to, zda se v nich něco dělo či nikoliv. Tak jako Američani přes Atlantik viděli Evropu jako kontinent, kde je válka, my jsme přes hladinu Středozemního moře taky viděli arabský svět jako jednu ucelenou oblast, kde to vře a je to nebezpečné.

Mají to na svědomí zejména novináři a média, a bohužel se jim ani nelze příliš divit. Konzument zpráv chce vidět krev a majitelé médií potřebují sledovanost. Efektní dramatické záběry tanků v ulicích a hořících budov přilákají pozornost diváků mnohem lépe než třeba informace o tom, že v Dubaji se ani nemusejí zamykat auta, že Jordánsko je oázou bezpečí a pohody nebo že v Izraeli je teď nejklidněji za mnoho posledních let.

A tak my v cestovním ruchu musíme svádět nerovný boj s novináři a neustále trpělivě vysvětlovat, že v Maroku se opravdu nebojuje a to, co včera viděli v televizi, se týká pásma Gazy a nikoliv Jeruzaléma.

Velice bych si přál, aby se na titulní stránce některých našich novin objevila zpráva: Český turista si na parkovišti před nákupním střediskem v Ománu zapomněl na sedadle v odemčeném autě fotobrašnu s několika fotoaparáty, a když se tam po dvou hodinách vrátil, tak ji tam našel netknutou.

Ten turista jsem byl já.

 

komentáře 2

  1. pavla j. says:

    Zlatá slova, pane Lhoto, média někdy velmi negativně ovlivňují. Leckdy ani není jasné, proč to vlastně dělají.

  2. Na jednu stranu nezbývá než souhlasit se slovy, že se jedná o „pologramotné Američany“, ale na stranu druhou je třeba dodat, cosi o pologramotných Evropanech. Každý „gramotný“ přece ví, že novináři opravdu vyhledávají negativní zprávy a tuší, že když je válka v Jugoslávii, tak není v Bulharsku či Makedonii. Pracuji v cestovním ruchu a běžně se mi stává, že když je zemětřesení v Indii, tak dostávám dotazy, zdali je to bezpečná země… a pravidelně (v nepříliš velké nadsázce) odpovídám, že pokud by bylo zemětřesení v Norsku, jestli by se báli jet do Řecka. Neházel bych to na novináře, ale mediální negramotnost čtenářů.

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *