Jan Hocek: Trendem teambuildingu je společný zážitek

Každý zná pojem teambuilding, ale málokdo jej absolvoval. Podívali jsme se na tento pojem očima profesionálů. Povídali jsme si s Janem Hockem, spolumajitelem společnosti Inspira, s. r. o., která pořádá teambuildingové a firemní akce.

Jan Hocek Foto: Inspira Travel

Jan Hocek Foto: Inspira Travel

Co znamená teambuilding?

Záleží, čemu budete říkat teambuilding. Jeho hlavní význam je navázání osobního vztahu, případně spolupráce. Cílem je, aby kolegové mezi sebou fungovali jako skutečný tým, aby si vzájemně naslouchali, diskutovali a byli schopni společně řešit nejrůznější situace i problémy. Jinými slovy, aby skupina po pracovní stránce opravdu fungovala. A můžeme přitom hovořit o nejrůznějších formách outdoorových akcí.

V minulosti bývaly akce delší a intenzivní. Dnes je trendem spíše kombinace aktivit v zajímavém prostředí a často může být cílem i jen zábava a sblížení účastníků. Častěji než dříve je teambuildingový program doplňkovou součástí firemní konference nebo výjezdního zasedání, kdy je hlavním požadavkem vytvořit silný společný zážitek, který povede k tomu, že se lidé „potkají“ jinak, než jak se znají z kanceláře, a jejich vztahy se výrazně posunou v pozitivním slova smyslu.

Lze říci, že je mezi klienty trendem trochu „lenost“?

Trend spíše směřuje k tomu, aby byl teambuilding hlavně zajímavý. Firemní klienti jsou ochotni se zašpinit nebo vyrazit na náročný noční program, musíte ale vždy vymyslet přitažlivý, nezvyklý a často dokonce akční scénář. Platí, že pro každou skupinu je zajímavý jiný program a každý tým má svoje specifické zadání. Platí tedy, že naše profesionalita tkví i v tom, že umíme vytvořit program „na míru“ podle vyslovených, nebo dokonce i nevyslovených požadavků a přání. Jak se mění společnost a firmy, nutně se mění i naše programy. Dnes již nevystačíme s tím, co bylo ještě v loňském roce zajímavé a nové, v době moderních technologií musíme vymýšlet programy a aktivity, které odpovídají požadavkům současnosti, a musíme sledovat nejen vývoj v korporátním prostředí, ale dokonce i nové technologie. Zkrátka neustále je potřeba vymýšlet nové programy odpovídající současným požadavkům.

Minulý rok jsme například začali se strategickými hrami, které jsou postavené na smartphonech, GPS a iPadech. Můžete tak naprogramovat hru v nějakém prostoru. Týmům rozdáte GPS, systém je naviguje, mluví na ně a dává jim úkoly. To vás vtáhne do akce! V letošním roce jsou zase naším hitem „Divadelní hry“, které nezvyklým způsobem při využití prezentačních dovedností a divadelních technik otevírají novou oblast schopnosti improvizace, která je zvláště ve firemním prostředí často klíčová.

Foto: Inspira Travel

Foto: Inspira Travel

Čím může být pro firmu „zážitek“?

Když vezmete lidi do náročných terénů v horách, musejí se navzájem jistit a dávat si podporu. To hodně pomáhá, aby se lidé dostali „ k sobě“, aby navázali opravdový vztah. Jenom v týmu, kde mají lidé mezi sebou vztah, kde je důvěra a vstřícná komunikace, je možné věci měnit. Příkladem může být nadnárodní společnost, pro kterou jsme připravovali teambuilding s cílem posunout vztahy v novém týmu, který se sestával z členů nejvyššího vedení společnosti. Program probíhal v horách a došlo k několika krizovým situacím, které byly komunikačně velmi vyhrocené.

Svou roli sehrály i rozdílné kulturní zvyklosti, protože účastníci byli z několika zemí. Vyhrocené situace byly ale ve skutečnosti tím nejcennějším materiálem. Kouč, který skupinu doprovázel, byl schopen facilitovat konflikty. V rámci týmového koučinku, který navazoval na horskou část programu, si dokázali účastníci navzájem dát velmi silnou zpětnou vazbu, která jejich vztahy nenarušila, ale naopak posílila. Výsledkem byl „akční plán“, kdy se všichni členové týmu domluvili, jak budou postupovat a řídit firmu, aby dokázali spolupracovat a pomáhat si.

Jaké programy máte pro zadání, kdy skupina spolupracuje 3–10 let. A přijde vedení, že je sžírá stereotyp a chybí živá jiskra kolektivu.

Stereotyp je standardní záležitost, pokud se problém nakumuluje a kvasí. Ale nevyřešíte to během dvou dnů na teambuildingu. První, co zjišťujeme, je, jaké má klient skutečné zadání. Stává se nám totiž, že skutečné cíle jsou jiné, než nám zadavatel řekl.

Ve stálé skupině, kde vládne stereotyp, se lidé velmi dobře znají. Nefungují tak seznamovací aktivity. Máme osvědčený recept – naplánovat neobvyklou aktivitu, která je pro ně zdánlivě nepředstavitelná. Například děláme průzkumy jeskyní. Umíme jít tam, kam se veřejnost nedostane. Takový tým se perfektně zná a myslí si, že všechno už zažili. Dojdeme do lesa, oblékneme je do úborů, dostanou helmy, svítilny a vydáme se na „Speleotrekking“, můžeme i volit náročnost podle konkrétních fyzických dispozic účastníků od jednoduchého trekkingu v podzemí až k překonávání tzv. „plazivek“ a těžko přístupných míst… Takový zážitek skupinu často „nakopne“. Osobně dávám přednost reálným aktivitám před simulovanými scénáři a hrami.

Spousta manažerů ale chybně považuje teambuilding za jakýsi všelék. Kvalitně připravený program může dobře ukázat, kde vězí skutečný problém, ale jeden teambuildingový kurz jej nemůže vyřešit. Je potom otázka, zda a případně jak s týmem pracovat do budoucna. Pro mnoho firem připravujeme teambuilding opakovaně a v takovém případě můžeme řešit konkrétní zadání a změny v čase.

A co když je problémem ředitel, kterého zaměstnanci nerespektují?

To se může stát a je to potom velmi obtížná situace. Pokud je zadavatelem sám ředitel, dostane od nás zpětnou vazbu, ale víc v takovém případě udělat není dost dobře možné.

Jaké jsou další prvky pro teambulding nového týmu?

Máme nyní jako klienta shodou okolností cestovní kancelář, ve které fúzovaly dvě firmy. Každá cestovka má jinou atmosféru. Jedna je víc „sportovní“ a druhá víc „plážová“, což se projevuje i na jejich založení. Vznikla tam rivalita, kdy sportovci ohrnují nos nad nesportovci a obráceně.

Začínáme seznamovacími aktivitami s neobvyklou formou. Například každý si má namalovat erb a do něj vetknout své vlastnosti. Při vernisáži erbů pak řekne, proč to tak namaloval. Během hodiny se 30 lidí dozví spoustu věcí, které by si jinak neřekli. Většina neformálních diskusí probíhá povrchně. Když se lidé neznají, tak málokdo o sobě víc prozradí. Třeba bych se vás teď zeptal, abyste o sobě něco řekla, tak byste hůř hledala slova, než když vezmete papír a pastelky a něco mi namalujete. Najednou to bude zábavnější a řeknete víc než nad sklenkou vína.

Druhá fáze je vybudování důvěry. Kolegové by měli mít možnost se nějakým způsobem o sebe opřít. Musí se něco udát, něco se stát. Když třeba lezete na skalách a kolega vás doslova jistí, posílí to důvěru lidí navzájem.

Každá zakázka se diskutuje, program šijeme na míru. Každý náš projekt je individuální. Hodně spolupracujeme s dalšími lektory. Máme lanové instruktory, horské vůdce, kouče, mushery, jeskyňáře, akademického sochaře…, kteří umějí nejen něco předat, ale také poslouchat. Zabavit je. Umějí vysvětlovat a také koučovat.

Mají cestovní kanceláře jako klienti něco společného?

Od cestovních kanceláří máme málo zakázek, tak moc nevím. Do značné míry ale platí, že práce v cestovních kancelářích je hodně individuální, a je tedy malá potřeba úzce spolupracovat. Může to tedy být dané kulturou v této branži. Obor IT nebo bankovní sektor je na spolupráci životně závislý, a má tedy ve své kultuře teambuilding doslova zakořeněný.

A co hoteliéři, letecké společností a další z cestovního ruchu?

Našimi klienty jsou například pojišťovny. Ale ty jsou spíše na okraji cestování. Avšak výrazně investují do teambuildingu a incentivy.

Jak se vám spolupracuje se zahraničími sousedy?

Nejoblíbenější zahraniční destinací pro teambuilding je Rakousko. Táhnou zejména Alpy a zimní akce. Pronajmeme celou horskou salaš, přivezeme kuchaře a kromě lyžování jezdíme se psím spřežením, lezeme na ledopádech, sáňkujeme, uspořádáme závody ve slalomu atd. Z Německa jezdíme například do Berchtesgadenu do německých Alp. Do Maďarska se jezdí minimálně spíš do vinařských oblastí. Slovensko je na okraji zájmu, z Prahy je to víceméně dál než do Alp a tamní služby se sice zlepšují, ale kvality Rakouska nedosahují. Polsko vůbec ne.

Co vás přivedlo k teambuildingu?

S kolegou jsme se potkali před 20 lety a původně jsme začínali s cestovkou. A kolem roku 1995 si firmy začaly uvědomovat potřebu týmové spolupráce. Česko se otevíralo světu a věci typu vysoká lana, outdoor training začaly být velmi populární. V té době jsme začali s teambuildingem. Už dříve jsme nabízeli nejrůznější formy zážitků v rámci cestování. Říká se, že co zažijete na vlastní kůži, tak si nejlépe zapamatujete.

hocek2

V posledních měsících se nám zdá, že odeznívá krize a možná začíná i nová renesance teambuidingu. Alespoň počet poptávek a realizovaných akcí v poslední době tomu napovídá. Foto: Inspira Travel

Rozjížděli jsme nejprve teambuilding v klasické podobě. Kurzy trvaly tři až čtyři dny, přijelo například 25 lidí a od rána do večera probíhal náročný program, který gradoval. Od jednodušších věcí, prokládaných tak, aby se střídaly fyzicky náročné nebo strategické hry. Někdy kolem roku 2006 se kurzy začaly částečně obracet více k formě zážitků. Víc lidí chtělo zábavu a část klientů vůbec nechtěla rozbory aktivit a zpětnou vazbu. Nastal tak posun od vzdělávání outdoorem k tmelení kolektivu formou společného zážitku.

Klasickým scénářem pro velký tým jsou například „Hradní hry“ – pronajmeme exkluzivně hrad, malé týmy bojují v nejrůznějších aktivitách, luští hádanky a rébusy apod. a získávají fiktivní peníze a bojují o poklad. Instruktoři jsou oblečeni v kostýmech, večeři děláme ve středověkém stylu v krčmě a celá akce má skvělou atmosféru.

Zasáhla krize teambuildingové akce?

Krize někdy v roce 2008 změnila požadavky a poptávku po teambuildingu. Byla to první věc, na které firmy začaly šetřit, a poptávka se přelila spíše do oblasti vzdělávání. Posléze ale firmy opět objevily kouzlo zážitku i jeho propojení se vzděláváním. Dnes připravujeme vedle velkých lze říci eventových akcí i vzdělávací akce založené na zážitku, připravujeme ve spolupráci se vzdělávacími agenturami nebo s kvalitními najatými lektory a kouči vzdělávací programy a nově se otevírá velké pole při realizaci teambuildingu v zahraničí. A ve firmách nepřestává platit potřeba setkávání, kdy lidé chtějí něco společně zažít.

V posledních měsících se nám zdá, že odeznívá krize a možná začíná i nová renesance teambuidingu. Alespoň počet poptávek a realizovaných akcí v poslední době tomu napovídá.

A šetří vaši klienti?

Trendem je šetřit na bydlení. Dříve chtěli všichni čtyřhvězdičkové hotely, ale dnes klidně spí ve čtyřlůžkových pokojích. A peníze věnují spíš programu: „Máme na to tolik a tolik peněz. Chceme kvalitní program, který nám pomůže. Spát budeme klidně v běžném penzionu, průměrném hotelu, někdy třeba i ve stanu…“

www.inspira-travel.cz

Hvožďanská 3, 140 00 Praha 4

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *