Jak změní evropská směrnice život cestovním kancelářím

Směrnice o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách (PTD) nabyla účinnosti 1. 7. 2018. Pracovalo se na ní deset let a do oboru přináší mnoho novinek, s nimiž se musejí cestovní kanceláře seznámit. Na semináři, který svolala AČCKA nejen pro své členy, jsme o shrnutí změn a nových povinností požádali Romana Škrabánka, prezidenta AČCKA.

Foto: Luděk Neužil

Co nového přináší směrnice o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách?

Evropská směrnice Package Travel Directive (PTD), která má výrazný dopad na činnost cestovních kanceláří a agentur, je do právního řádu ČR implementována novelou profesního zákona č. 159/99 Sb., novelou Občanského zákoníku a novelou zákona o Státním fondu rozvoje bydlení. Implementace směrnice přináší poměrně rozsáhlé změny týkající se definice zájezdu, působnosti směrnice, vymezení nového cestovního produktu zprostředkování spojených cestovních služeb, rozsahu živnostenského oprávnění, výrazného posílení povinných předsmluvních informací, hlavních a dalších náležitostí, které musejí být součástí potvrzení o zájezdu, změny ceny zájezdu, změny závazků vyplývajících ze smlouvy o zájezdu, lhůt pro možnost zrušení zájezdu cestovní kanceláří z důvodu nedosažení minimálního počtu účastníků, pomoci v nesnázích či úpravy vytknutí vady zájezdu zákazníkem. Směrnice je přijata v režimu plné harmonizace, tudíž členské země mají jen omezený okruh témat, jež mohou na národní úrovni regulovat dle svého uvážení. Hlavním tématem implementace směrnice v ČR však bylo zavedení druhého pilíře zajištění cestovních kanceláří pro případ úpadku – garančního fondu (DGF). Nejvýraznější změny uvádím v následujícím přehledu.

Definice zájezdu

Zákon definuje nový typ služby cestovního ruchu, ze které může sestávat zájezd, a to nájem automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla. Kombinace této služby jen s dopravou či ubytováním je tak již považována za zájezd. Zároveň je i přesněji vymezena „jiná služba cestovního ruchu“, která vstupuje do kombinace služeb s jinou službou a vytváří tak zájezd, a to prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, pořádání výletů a prohlídek s průvodcem, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení. Za jinou službu je také považována služba, která představuje alespoň 25 % celkové ceny zájezdu či významnou část zájezdu. Okružní plavby, plavby na lodi s potápěním, které zahrnují nocleh, jsou vždy zájezdem.

Za zájezd je nově považován i soubor dvou různých typů služeb cestovního ruchu pro účely téže cesty nebo pobytu, jež jsou zakoupeny od jednotlivých poskytovatelů služeb prostřednictvím online rezervačního systému, při kterém obchodník, s nímž je uzavřena první smlouva, předá jméno, platební údaje a elektronickou adresu svého zákazníka dalšímu obchodníkovi a s tímto zákazník uzavře smlouvu o další službě cestovního ruchu do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby.

Působnost zákona

Zákon se nově nevztahuje na zájezdy, které jsou zakoupeny osobou na základě rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest souvisejících s její obchodní činností. Nově nebude tedy nutné zajišťovat pro případ úpadku tržby za zájezdy a spojené cestovní služby týkající se korporátních služebních cest sjednaných na základě rámcové smlouvy.

Spojené cestovní služby

Zákon definuje nový cestovní produkt, a to spojené cestovní služby (SCS), které bude moci zprostředkovávat pouze obchodník s příslušným živnostenským oprávněním pro cestovní kancelář. SCS jsou alespoň dva různé typy služeb cestovního ruchu zakoupené pro účely téže cesty nebo pobytu (při jedné návštěvě či kontaktu se svým prodejním místem), kdy jsou prostřednictvím cestovní kanceláře uzavřeny samostatné smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb cestovního ruchu, např. je zprostředkována smlouva mezi zákazníkem a leteckou společností a následně i s ubytovacím zařízením, Cestovní kancelář má povinnost tržby za tyto zprostředkované SCS zajistit pro případ svého úpadku. Zákazník v tomto případě požívá ochrany pro případ úpadku zprostředkující CK, nikoli však pro případ úpadku poskytovatele služby, která i odpovídá za řádně poskytnuté služby.

Změny v rozsahu živnostenského oprávnění

Cestovním kancelářím, které nepožádají do 31. 7. 2018 o úpravu předmětu podnikání o spojené cestovní služby, bude automaticky upraven rozsah předmětu podnikání na „Provozování cestovní kanceláře . pořádání zájezdů“. Pokud požádají, bude jim předmět podnikání upraven na „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů – zprostředkování spojených cestovních služeb“. Cestovní agentura, pokud bude chtít zprostředkovávat SCS, bude muset do 31. 7. 2018 požádat živnostenský úřad o koncesi „Provozování cestovní kanceláře – zprostředkování spojených cestovních služeb“ a předložit i pojistnou smlouvu či bankovní záruku pokrývající plánované tržby za zprostředkování SCS, s povinností příspěvku do DGF.

Předsmluvní informace

Zákon posiluje předsmluvní informace, které je CK povinna poskytnout předtím, než zákazník učiní závaznou objednávku, např. vlastnosti a kategorii dopravního prostředku, trvání a místa zastávek dopravního spojení, jazyk, v němž budou poskytovány služby apod. CK má také povinnost poskytnout zákazníkovi standardizovaný formulář, který musí obsahovat informaci, zda se jedná o zájezd nebo zprostředkování SCS a jakých práv v rámci ochrany spotřebitele zákazník požívá.

Hlavní a další náležitosti Potvrzení o zájezdu

Zákon povinuje cestovní kanceláře, aby v Potvrzení zájezdu/smlouvě byly uvedeny veškeré hlavní náležitosti vyplývající z nabídky (kromě dosud obvyklých náležitostí např. i ujednané dopravní prostředky, jejich vlastnosti a kategorie, místa, data a časy odjezdu a příjezdu, trvání a místa zastávek, výlety zahrnuté v ceně zájezdu, umístění a hlavní znaky ubytování, jazyk, v němž budou služby poskytovány apod.). a také širokou škálu dalších náležitostí (např. nejnižší počet osob nutný k uskutečnění zájezdu a lhůtu během níž může CK odstoupit od smlouvy, obecné údaje o pasových a vízových požadavcích, jméno, adresu, telefonní číslo, elektronickou adresu místního zástupce apod.).

Změna ceny zájezdu

Cestovní kancelář může jednostranně zvýšit cenu zájezdu max. o 8 %, avšak pouze za splnění kumulativních podmínek: * možnost úpravy ceny je výslovně ujednána * ke zvýšení může dojít jen ze zákonných důvodů (zvýšení ceny za dopravu vyplývající ze zvýšení cen pohonných hmot nebo jiných zdrojů energie, daní či plateb od třetích stran, směnného kurzu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu) * je ujednán způsob výpočtu cenových úprav.

Zásadní podmínkou ovšem je, že pokud si CK vyhradí právo na zvýšení ceny zájezdu sjednanou ve smlouvě, musí mít zákazník právo na snížení ceny zájezdu z důvodu snížení uvedených nákladů. Je tak na obezřetném zvážení CK, zda si právo na zvýšení ceny zájezdu sjednané ve smlouvě ujedná.

Změny závazků ze smlouvy

Cestovní kancelář může změnit závazek ze smlouvy pouze tehdy, pokud si toto právo vyhradí ve smlouvě a jde-li o nepodstatnou změnu. Změnu závazku musí CK sdělit zákazníkovi v textové podobě jasným a srozumitelným způsobem. Podstatné změny zákon nedefinuje, lze jen dovozovat, že by se mohlo jednat o hlavní náležitosti zájezdu, které mají být uvedeny v Potvrzení zájezdu a jejichž výčet je uveden v §2527 NOZ. Právně závazný výklad však může učinit jen soud.

Zrušení zájezdu cestovní kanceláří z důvodu nedosažení minimálního počtu účastníků

Zákon nově stanovuje lhůty pro případné zrušení zájezdu ze strany CK z důvodu nedosažení minimálního počtu účastníků, a to nejpozději 20 dní (zájezdy na 7 a více nocí), 7 dní (zájezdy na 2–6 nocí) a 48 hodin (zájezdy na méně než 2 dny).

Lhůta navrácení finančních prostředků

Zákon stanovuje lhůtu 14 dnů pro navrácení finančních prostředků zákazníkovi, pokud dochází k odstoupení od smlouvy či zrušení zájezdu v souladu se smlouvou.

Pomoc v nesnázích v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností

Pokud nelze z důvodu vyšší moci zajistit návrat zákazníka v souladu se smlouvou, nese CK náklady na nezbytné ubytování, pokud možno v rovnocenné kategorii, nejvýše po dobu 3 nocí.

Právo zákazníka na odstoupení od smlouvy před zahájením zájezdu

Zákon implementuje velmi rozporuplné právo zákazníka na odstoupení od smlouvy před zahájením zájezdu bez odstupného (stornopoplatků), pokud v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, která mají významný dopad na poskytování zájezdu. Zákonem ovšem není určen státní úřad, který by danou situaci vyhodnotil a na svou odpovědnost závazně vyhlásil. Toto ustanovení představuje značné riziko pro činnost CK. Je otázkou, zda pojišťovny připraví a nabídnou pojistný produkt, který by takovou situaci pokrýval.

Vady zájezdu

Zákon zrušuje reklamační lhůtu jednoho měsíce po skončení zájezdu a určuje povinnost zákazníka vytknout pořadateli zájezdu vadu bez zbytečného odkladu. Zároveň však zákon určuje, jde-li o právo zákazníka na náhradu škody, že není možné ve smlouvě ujednat kratší než dvouletou promlčecí lhůtu.

Dozajišťovací garanční fond (DGF)

Na rozdíl od jiných zemí EU, v ČR bylo hlavním tématem implementace směrnice zvýšení již tak vysoké ochrany zákazníka v případě úpadku pořadatele zájezdu. Zásadní změnou, kterou novela zákona přináší, je zavedení „dozajišťovacího“ garančního fondu (DGF) jakožto druhého pilíře povinného zajištění proti úpadku, a to nad rámec stávajícího povinného pojištění, nikoliv jako souběžné alternativy ke stávajícím zákonným nástrojům (pojištění / bankovní záruka).

DGF bude financován příspěvky od cestovních kanceláří (roční příspěvek bude stanoven vyhláškou MMR ČR ve výši max. 0,1 % z ročních tržeb za zájezdy a spojené cestovní služby) a spravován Státním fondem rozvoje bydlení. Garanční fond tedy budou de facto financovat ti slušní a poctiví, aby z prostředků fondu byly hrazeny případné škody zákazníkům v případě tzv. podpojištění těch méně slušných a poctivých. K podpojištění tržeb by totiž v teoretické rovině nemělo vůbec dojít, neboť stávající znění zákona ukládá cestovním kancelářím jednoznačnou povinnost udržovat sjednaný limit pojistného plnění v dostatečné výši, aby byly uspokojeny zákonné nároky zákazníků v případě úpadku. Stejně tak pojišťovny mají dostatečné nástroje, aby řádně vyhodnotily a nastavily sjednaný limit pojistného plnění. Z tohoto pohledu je zavedení druhého nástroje zajištění bezdůvodné a v jiných zemích EU, s výjimkou Polska, neaplikované. Evropská směrnice PTD zavedení DGF nepožaduje, požadavkem dle čl. 17 je, aby byly v případě úpadku zákazníkům navráceny veškeré vložené prostředky. Ostatní země EU stávající mechanismy zajištění cestovních kanceláří vesměs nemění, dozajišťovací fondy nezavádějí, popřípadě přistupují k rozumnému navýšení minimálního zákonného limitu zajištění tržeb.

AČCKA se zavedením „dozajišťovacího“ garančního fondu primárně nesouhlasila, nicméně finální velmi modifikovaná podoba DGF oproti původním neakceptovatelným návrhům představuje velký vyjednávací kompromis mezi zúčastněnými stranami – ministerstvem, pojišťovnami a oběma profesními asociacemi cestovních kanceláří a agentur. Rád bych připomněl, že původní návrh novely z dílny MMR předpokládal roční příspěvek do DGF ve výši až 2 % celoročních tržeb za zájezdy a SCS a povinnost CK uhradit do DGF jednorázový příspěvek ve výši až dvojnásobku příspěvku ročního v případě, že DGF nebude mít dostatek prostředků na úhradu nároků zákazníků následkem úpadku podpojištěných cestovních kanceláří. Výrazným úsilím se podařilo tyto původní zcela nepřijatelné návrhy eliminovat a kromě výrazné modifikace parametrů garančního fondu se podařilo z návrhu zákona odstranit nepřijatelné ustanovení o zákonné limitaci záloh ve výši max. 20 % z ceny zájezdu (a doplatku nejdříve 30 dnů před odjezdem) dle vzoru Německa či právo zákazníka odstoupit od smlouvy od zájezdu sjednané mimo obchodní prostory (např. přes webové stránky) bez stornopoplatků po dobu 14 dnů ode dne sjednání smlouvy. Takovéto scestné ustanovení, které je stávajícím Občanským zákoníkem vyloučeno, by mělo zničující dopad na činnost CK.

Jak je vidět z výkladu Romana Škrabánka, problematika nové směrnice není vůbec jednoduchá a během zmíněného červnového semináře i po něm se vyrojily další otázky, které jsme směřovali na JUDr. Renatu Královou, ředitelku Odboru cestovního ruchu MMR.

Foto: Luděk Neužil

Bude za spojenou cestovní službu nově považována situace, kdy si zákazník na webových stránkách letecké společnosti zakoupí samostatnou letenku a následně bude cíleným způsobem přesměrován k nákupu ubytování či pronájmu auta od jiného poskytovatele služeb a do 24 hodin s ním uzavře samostatnou smlouvu?

Ano, za předpokladu, že služby cestovního ruchu si zákazník zakoupí pro účely téže cesty nebo pobytu. Pokud ale budou vybrané cestovní služby inzerovány jako zájezd (nebo budou obsahovat podobné označení – typicky anglický „Package“) či nabízeny, prodávány a účtovány za celkovou cenu, bude se již jednat o zájezd.

Musí být v tomto případě letecký dopravce cestovní kanceláří a musí tuto plánovanou tržbu zajistit pro případ úpadku?

Každý podnikatel je samozřejmě povinen dodržovat všechny právní předpisy, které se k jeho činnosti vztahují. Pokud hodlá letecká společnost zprostředkovávat spojené cestovní služby, bude muset disponovat koncesovanou živností s předmětem podnikání „Provozování cestovní kanceláře – zprostředkování spojených cestovních služeb“. V daném případě se bude jednat o cestovní kancelář, která je odpovědná za přepravu. Vedle pojištění repatriace zákazníka bude muset mít zajištěny i platby, které přijímá od zákazníků.

A jakým způsobem to bude kontrolováno?

Kontrolu neoprávněného podnikání budou i nadále provádět obecní živnostenské úřady. Pravidla kontrolního procesu upravuje kontrolní řád, který kontrolním orgánům umožňuje provádět kupříkladu i kontrolní nákup.

Jak je zajištěna správa a fungování dozajišťovacího garančního fondu a existuje k jeho správě a fungování prováděcí vyhláška?

Základní pravidla pro výběr příspěvků do garančního fondu (splatnost ročního příspěvku cestovní kanceláře, ověření úhrady ročního příspěvku) a vyplácení peněžních prostředků z garančního fondu jsou stanovena přímo zákonem. Zákonem je rovněž stanoveno, že hospodaření s prostředky sdruženými v garančním fondu přísluší Státnímu fondu rozvoje bydlení. Správu a zákonem vymezené činnosti vykonává právě tento fond. MMR vyhláškou, která bude vydána do 30. 9. 2018, určí výši ročního příspěvku cestovní kanceláře na rok 2019. Ten může činit maximálně 0,1 % ze základu pro výpočet, tedy z ročních plánovaných tržeb cestovní kanceláře z prodeje zájezdů a z prodeje služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb; pokud tyto tržby mají být nižší než tržby dosažené cestovní kanceláří v předchozím roce, pak jsou základnou pro výpočet ročního příspěvku tržby z prodeje zájezdů a z prodeje služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb v předchozím roce.

Do 31. srpna 2018 mají cestovní kanceláře uhradit příspěvek do DGF za 2. pololetí 2018 ve výši 0,1 % z plánovaných tržeb za zájezdy a spojené cestovní služby od 1. 7. 2018. Opravdu si má každá cestovní kancelář sama vypočítat výši svého příspěvku za 2. pololetí 2018 a uhradit jej bez jakéhokoli předpisu ze strany MMR na uvedený účet, jak zaznělo na semináři na půdě MMR ČR? Bude v tomto případě následně vydán cestovním kancelářím daňový doklad o uskutečněné platbě? Jak proběhne kontrola správnosti výpočtu příspěvku?

Úhradu příspěvku cestovní kanceláře do garančního fondu na 2. pololetí roku 2018 řeší přímo přechodná ustanovení k novele zákona č. 159/1999 Sb. Ta stanoví, že základem pro výpočet ročního příspěvku do garančního fondu pro rok 2018 jsou plánované tržby cestovní kanceláře pro druhé pololetí roku 2018 ze zájezdů a z prodeje služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb. Výše tohoto příspěvku činí 0,1 % ze základu a tento příspěvek je splatný do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, tedy do 31. 8. 2018. Je na každé cestovní kanceláři, aby splnění uvedené povinnosti zajistila. Ověření správnosti ročního příspěvku do garančního fondu bude provedena po uplynutí lhůty splatnosti příspěvku do fondu. MMR disponuje pro tyto účely kontrolními pravomocemi.

Jak vyzve ministerstvo cestovní kanceláře k platbě příspěvku do GF za 2. pololetí 2018?

Jak jsem uvedla v odpovědi na předešlou otázku, uvedená povinnost vyplývá cestovním kancelářím přímo ze zákona. MMR si je nicméně vědomo, že se jedná o zcela novou povinnost, proto o ní informovalo i na seminářích, které pořádalo ve spolupráci s profesními asociacemi. Řada informací k uvedené povinnosti bude v nejbližších dnech zveřejněna i na internetových stránkách ministerstva.

Jaký předpokládáte vývoj garančního fondu? Je stanovena cílová částka, kterou se fond naplní?

MMR počítá s naplněním GF do výše 50 mil. Kč v časovém horizontu dvou let. Tato částka odpovídá nepostačitelnosti garančního fondu v průměru 1x za 20 let (analogie 20leté události) a odpovídá parametrům trhu v době přípravy zákona.

Jak bude nakládáno s uhrazenými příspěvky cestovních kanceláří, které legitimně ukončí svou činnost?

Zaplacené příspěvky do garančního fondu se cestovním kancelářím při ukončení podnikatelské činnosti nevracejí. Příspěvky do garančního fondu jsou soukromoprávním plněním vznikajícím ze zákona. Peněžní prostředky z garančního fondu lze vyplatit pouze v zákonem stanoveném případě, tj. na úhrady zákonných nároků zákazníků. Jiné využití peněžních prostředků není možné. MMR hodlá zřídit pracovní skupinu, která bude složena ze zástupců dotčených subjektů a která bude platformou pro jednání souvisejícím s fungováním ochrany pro případ úpadku cestovních kanceláří.

Lenka Neužilová

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.