Bořivoj Trejbal: Doprava je stále otevřená kapitola

Doprava v posledních stoletích zažívá neuvěřitelně rychlý vývoj, ať už se jedná o rychlost přepravy z jednoho místa na druhé, vývoj dopravních prostředků jako takových nebo komfort, ve kterém se přepravujeme z místa na místo.

Motoráček Hurvínek Foto: Lucie Poštolková

Ilustračni foto, Motoráček Hurvínek Foto: Lucie Poštolková

V následujícím článku nebudu nudit fakty, čísly a statistikami. Spíše se podívám na věc trochu jinýma očima, skrze příběhy své vlastní rodiny.

Cestování mých prapředků

Rodiče mojí babičky z otcovy strany přišli do Prahy z Vladivostoku. Podle tátova vyprávění přijeli tehdy do Terstu nějakou nákladní lodí a z Terstu už šli pěšky až do Prahy. Dnes jsem si jistý, že jen pěšky asi jít nemohli, ale když mi bylo sedm let, ten příběh zněl velmi zajímavě právě proto, že měli ujít tak dalekou cestu po svých! Praprarodiče z matčiny strany byli statkáři z Vysočiny, kteří za celý svůj život neviděli ani moře, natož velkou nákladní loď. Zato měli bohaté zkušenosti s přepravou povozem taženým volkem nebo koněm. Vím ale, že když už moje maminka byla na světě, vlastnili i motocykl značky Indian. Tehdy velmi moderní stroj!

Prarodiče z obou stran naší rodiny už byli městští lidé, běžně používali tramvaje (Pražáci) anebo trolejbusy (Pardubáci) a také vlastnili automobil, který se ale dostal na světlo boží z garáže postavené svépomocí víceméně výjimečně – o víkendu, o svátcích… Svým způsobem úžasná doba prázdných silnic a prázdné, i když jen jediné dálnice.

Pikantní je, že můj pražský dědeček, který dostal po válce možnost stát se buď vojenským pilotem, nebo dělat leteckého mechanika, celý život opravoval ve Vodochodech palivové soustavy a nikdy do letadla nesedl kvůli tomu, aby se někam přepravil.

To moji pardubičtí prarodiče se proletěli alespoň na dovolenou do Soči – letěli tehdy „tůčkem“, co mělo nad hlavou síťku na zavazadla a sedadla jako v autobuse. I tak událost, o které jsme si často povídali.

Pohled generace našich rodičů

Moji rodiče si ve svém zaslouženém důchodu dopřávají vysněného vozu a létají poměrně často do dalekých krajin, aby dohnali to, co během svého produktivního věku nesměli nebo později neměli čas stihnout.

Myslím, že generace mých rodičů si už dopravu letadlem a jinými prostředky neužívá, je to pro ně změna, vytržení ze stereotypu, možnost rychle se dopravit z místa na místo. Víc v tom ale nevidí – žádná romantika, velká očekávání. Spíš napětí, jestli dorazí kufry v celku a ve správném počtu a jestli se kvůli nějaké stávce nebo přírodní katastrofě nezpozdí letadlo.

Pro mě osobně je létání už dlouho prací. Během pracovních cest neumím jen sedět a užívat si výhod naší první třídy. Dokud nespím, sleduji poměrně důkladně práci posádky, snažím se porovnat dojmy se zážitky z předchozích letů, projdu se po letadle, abych zjistil, co se děje jinde. Spánek je pak pro mě jakousi odměnou. Trestem bývá fakt, že hluboko v noci, spíš nad ránem, nedokážu v hotelu v Dubaji usnout znovu…

A jak to vidí naše děti

Jako mnoho jiných rodin létáme na soukromé cesty poměrně často – se dvěma dětmi také spíš práce. Dubaj nebo vzdálenější destinace se pro dnešní děti staly běžným cílem dovolené a cestování letadlem je jako pro mě před třiceti lety možnost jet do Prahy rychlíkem. Pro dnešní děti už letadlo a letiště nejsou tím nejlepším zážitkem, o kterém se po prázdninách vypráví spolužákům. Něco ve stylu: „Je to sice fajn, ale že bych o tom musel napsat do novin, to zase ne…“

Od mého prvního letu stříbrnou sedmtřisedmičkou Air Terrex na Mallorcu uběhlo už mnoho let a za tu dobu se v letecké dopravě změnilo snad všechno – letadla, letiště, cenová dostupnost letenek, způsob prodeje, dostupnost i těch nejvzdálenějších míst…

Moji praprarodiče letadlo viděli možná párkrát a byl to pro ně svátek a tehdy nepochopitelná technologie. Moje děti zatím nic, z čeho by byly skutečně unesené, nevídají; zatím ani nenaznačují, že by rády udělaly ten další krok a chtěly létat na dovolenou raketoplánem na Měsíc. Ale jak se říká: „Lidé jsou různí…“ A lidé jsou tvořiví. Jistě se máme do budoucna na co těšit.

 

Bořivoj Trejbal

Bořivoj Trejbal

Bořivoj Trejbal

Country Manager pro ČR

Emirates Airline

Jeden komentář

  1. Velmi mě potěšil článek, který nahlíží fenomén dopravy z osobního pohledu. Je hezké vědět, že i ředitelé jsou lidé…

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *