Dopisy Olze na jevišti Divadla v Dlouhé i s anglickými titulky

Scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979–1983 se v Divadle v Dlouhé jednou měsíčně hraje i s anglickými titulky, nejbližší termíny jsou 17. září a 15. října. Představení připravil režijní tandem SKUTR, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský.

Prvotním impulsem při výběru textu bylo loňské 100. výročí založení republiky a zejména nadcházejících třicet let od listopadu 1989. K volbě textu a práci s ním říká Lukáš Trpišovský: „Rozhodli jsme se připomenout Václava Havla a vybrali jsme si ne jeho hry, ale jeho dopisy z vězení. Jednak proto, že to je otevřený tvar, s nímž se dá poeticky pracovat, tak jak jsme zvyklí. A pak také proto, že Dopisy jsou jediná kniha, v níž máme šanci nahlédnout trochu do toho, jak Václav Havel přemýšlel. On o sobě nerad mluvil, nepsal si deníky, takže Dopisy Olze jsou jediný autentický materiál, kde se o něm můžeme dozvědět něco osobního. Nesměl si ve vězení psát žádné koncepty ani poznámky, dopisy musel psát na čisto a bez škrtů či oprav, a díky tomu dnes můžeme vidět, jak přemýšlel, jak uvažoval. To z žádných pozdějších dokumentů vyčíst nelze, protože prošly autorskou korekcí a zveřejněn byl až vyčištěný tvar.

Dopisy Olze uspořádal literární kritik a editor Jan Lopatka a poprvé vyšly v samizdatové Edici Expedice ještě v roce Havlova propuštění, tedy 1983. V Poznámce editora Lopatka nabízí trojí možnost čtení této knihy: je to jednak příběh psaní dopisů a zápas o jejich využití k autorské práci ve ztížených podmínkách, dále je to velmi specifický milostný román v dopisech a za třetí kniha o tom, jak získáváme a ztrácíme příběh. My dnes k těmto třem možnostem přidáváme čtvrtou, umožňující číst dopisy s vědomím všeho, co následovalo. Je třeba velmi zajímavé číst, jak některé úvahové dopisy už velmi připomínají pozdější novoroční projevy.
Museli jsme samozřejmě vybrat jen část dopisů a náš výběr se soustředil zejména na ty, které nám nejvíce dávají zprávu o Václavu Havlovi jako o člověku, o jeho vnitřním životě. Byl bych rád, kdyby naše inscenace byla pro někoho podnětem, aby si vzal knihu Dopisy Olze a přečetl si ji celou.“

Martin Kukučka dodává: „Jsou to dopisy Václava Olze, ale není tam jediná Olžina odpověď. Ta nepřítomnost Olgy, to zvláštní ticho na druhé straně je pro mě velmi zvláštní a silný moment. Jiným silným momentem je to, jak Václav Havel plánuje, o co se opřít, aby vězení přežil, aby ho nezlomilo. Zpočátku se snaží opřít o informace zvenčí, o život za zdmi vězení. Paradoxně to, co ho nakonec drží víc, jsou vnitřní úvahy, ne kontakt s realitou. Od té se postupně jakoby odpoutává, Olga mu píše čím dál tím méně, a on se proměňuje v jakéhosi zvláštního mnicha někde na poušti, který uvažuje o nějakém horizontu, o nějakém morálním ukotvení, ke kterému se člověk vztahuje a které ho nutí konat určité věci. Nachází něco, za čím si může stát, za co může brát osobní odpovědnost. A tento přerod, k němuž v čase ve vězení dochází, je z mého pohledu postupným přerodem disidenta v prezidenta. Václav Havel je nepravděpodobný typ hrdiny, je to hrdina plný paradoxů. To ho dost polidšťuje, ale zároveň zůstává neuchopitelný. Dopisy Olze jsou plné otázek, ale nepřinášejí odpovědi.“

Scénář a režie: SKUTR

Scéna: Jakub Kopecký

Kostýmy: Simona Rybáková

Hudba: Petr Kaláb

Hrají: Eva Hacurová, Marie Poulová, Klára Sedláčková-Oltová, Marie Turková, Magdalena Zimová, Martin Matejka, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Tomáš Turek

Česká premiéra 17. listopadu 2018

Newsroom TTG

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..