Cenu Josefa Vavrouška získal zakladatel Krkonošského národního parku

Cenu Josefa Vavrouška, která se už od roku 1997 za konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj, ve čtvrtek převzal profesor Josef Fanta, zakladatel Krkonošského národního parku a iniciátor záchrany krkonošských lesů po imisní kalamitě z 80. let minulého století. 

Foto: Archiv KRNAP

Foto: Archiv KRNAP

„Samozřejmě jsem panu profesorovi hned po převzetí této prestižní ceny potřásl hned na místě pravicí. Přiznávám se, že rozhodnutí poroty Ceny Josefa Vavrouška mi udělalo obrovskou radost a dojalo mě to,“ říká ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. „Pro Krkonoše a náš národní park je Josef Fanta opravdu asi nejzásadnější osobností. Národní park založil. Nezanevřel ani poté, co ho tehdejší vládci donutili opustit nejen Krkonoše, ale i vlast, a poté, co se mohl vrátit, zásadním způsobem znovu přispěl k záchraně krkonošské přírody – jen díky němu se do Krkonoš nasměrovala Nadace FACE, díky níž se krkonošské lesy mohly začít vzpamatovávat z imisní katastrofy,“ dodává ředitel Hřebačka.

Josef Fanta (*1931) byl jako mladý třicátník pověřen v roce 1962 úkolem připravit zřízení národního parku v Krkonoších, jak s tím počítal tehdejší Územní plán rajonu Krkonoš. Josef Fanta tehdy během roku jen s malým týmem spolupracovníků opravdu vše připravil tak, že mohl být 17. května 1963 Krkonošský národní park opravdu oficiálně založen. Fanta se stal tehdy náměstkem jeho prvního ředitele Miroslava Klapky, se zodpovědností za výzkum a ochranu přírody. Založil a stal se prvním šéfeditorem odborného periodika Opera Corcontica (Krkonošské práce), který vychází a slouží odborné veřejnosti dodnes. Na starost dostal také Krkonošské muzeum ve Vrchlabí poté, co jej roku 1967 Správa KRNAP vzala pod svá křídla. Na začátku sedmdesátých let musel z politických důvodů ze své práce odejít a následoval tak svého ředitele Miroslava Klapku. Fanta nakonec odešel i z Československa. Až do devadesátých let pak působil v Nizozemí – zpočátku na Univerzitě v Amsterdamu, převážně však poté na Univerzitě ve Wageningen. Po revoluci působil rovněž jako profesor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Cenu Josefa Vavrouška uděluje každoročně Nadace Partnerství. Smyslem Ceny je ocenit konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. Josef Vavroušek byl jako federální ministr životního prostředí jedním z hlavních představitelů konceptu trvale udržitelného života nejen u nás, ale i v rámci celé Evropy. V roce 1968 se zúčastnil humanistické a humanitární expedice do nemocnice A. Schweitzera v Lambarené (Gabon). Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce čs. biologické společnosti při ČSAV.

Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988). V červnu 1990 byl jmenován ministrem vlády ČSFR – předsedou Federálního výboru pro životní prostředí. V červnu 1991 zorganizoval první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí (Dobříš), čímž odstartoval celý proces, který pod názvem Životní prostředí pro Evropu běží dosud pod hlavičkou Evropské hospodářské komise OSN (v rámci procesu vznikla Aarhuská úmluva o právu na informace o životním prostředí, Karpatská úmluva, či třeba Strategie EHK OSN pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji). Zahynul pod lavinou ve věku 50 let 18. března 1995 spolu s dvacetiletou dcerou Petrou. Více na www.cenajosefavavrouska.cz.

red

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..