Ashok Venkatesan: Odpovědné cestování začíná respektem

Je krátkozraké posuzovat krajinu, jako je Indie, pouze v souvislosti s medializovanými případy násilí. Kulturní porozumění sahá hlouběji než obviňování patriarchální společnosti nebo nevhodného chování žen.

Ashok Venkatesan, velvyslanec Indie v České republice Foto: Zuzana Zwiebel

Ashok Venkatesan, velvyslanec Indie v České republice Foto: Zuzana Zwiebel

Je Indie opravdu, tak „neuvěřitelná“ země, jak tvrdí oficiální slogan „Incredible India“?

V roce 2002 byla kampaň spuštěna a ministerstvo se tak snažilo zobrazit Indii jako turisticky atraktivní zemi s mozaikou kultur. Reklama zobrazovala různé krajinné sekvence Indie, což vytvářelo atmosféru něčeho neuvěřitelného. V Indii se o tom diskutovalo, a tak roku 2008 spustili kampaň „Atithidevo Ohava“ (Host je jako Bůh), kde populární bollywoodský herec Amir Khan v krátkých humorných videích vysvětluje, jak se chovat při setkání s cizincem. Zkušenosti ukázaly, že by také v rámci Indie měla proběhnout osvěta, jak reagovat při setkání s cizincem.

Videa mediální kampaně, jak se chovat při setkání s cizincem najdete na: zde nebo zde.

V souvislosti s medializovanými případy násilí a cestování žen v Indii se často uvádí „Neměli byste se bát, raději se připravte“. Souhlasíte?

Odpověď není taka jednoduchá a to z několika důvodů. Indie je těžko uchopitelná geograficky, populačně i kulturně. Neobhajuji události, které se staly, je to nesmírné neštěstí. Události, které byly medializovány, ji ale nereprezentují celou. Indická společnost se transformuje. Lidé stále dbají na staré hodnoty, ale zároveň se do popředí dostávají nové obrazy, podsouvány médii a technologiemi, což působí zmatečně. V minulosti byli lidé vedeni společností i náboženskou filozofií akceptovat svůj osud. Snažili se provádět dobré skutky, aby si zlepšili své postavení v dalším životě, ale každodenní situace přijímali s pokorou. Pronikání západních vlivů a kultury způsobilo, že touha změnit svůj osud se zvyšuje.

Dnes reklama říká, abyste si koupili oblek od Armaniho, a všichni mají pocit, že by ho měli nosit, aby byli úspěšní a proto se konzumní potřeby zvyšují a nejenže by měly být uspokojeny již v tomto životě, ale co nejdříve a bez co nejmenší námahy, což vytváří tlak a pokud tyto touhy nejsou splněny, tak se to projeví frustrací. Neříkám, že je to jediný důvod, jen se snažím sociologicky vysvětlit pozadí těchto událostí. Problém v tomto případě je, že jak jste podotkli, turisté by měli být na tyto události připraveni, ale nemyslím si, že by se měli obávat a v žádném případě by neměla vytvářet panická atmosféra.

Indoložka Blanka Knotková-Čapková při vysvětlování sociologického pozadí těchto událostí a vztahu mezi mužem a ženou žertovala, že v Čechách je láska ve vztahu před manželstvím a v Indii po uzavření manželství. Jak to vidíte vy?

S tímto příliš nesouhlasím, protože mluvíme o kultuře, kde se tradičně odděloval kontakt žen i mužů nejen před manželstvím, ale přizpůsobovalo se tomu i fungování společnosti. Myšlenky jako randění a setkávání se na veřejnosti jsou nové, a to nesrovnávám starověkou Indii, ale časy před 30 lety. Obrazně řečeno, pokud bych tehdy pozval slečnu na večeři, bylo by to, jako bych ji požádal o ruku. Proto to nikdo nedělal a bylo pravděpodobně, že pokud bych i našel odvahu, tak by mě slečna odmítla ze strachu ztráty dobré pověsti. Moje pozvání by přijala jedině, pokud by se domnívala, že si ji chci vzít za ženu. Takže je těžko srovnávat období, kdy bylo téměř nemožné setkat se se slečnou o samotě a dnes. Setkání mužů a žen probíhalo výhradně na veřejnosti a v mnoha oblastech Indie je tomu tak dodnes, nikdy ne v soukromí, a také v těchto případech to byl chlap doprovázející několik žen, nikdy ne pár. V tomto světle vypadá jinak i pohled na lásku před manželstvím. Myslím si, že hlavní problém západního smýšlení o „randění“ bez závazků je, že až pak vstupují do závazku nazývaného „svatba“. Otázka, kterou by si západní společnost měla položit, není, jestli je láska před nebo po manželství, ale zda láska přetrvá v manželství.

Jsou sjednané sňatky receptem na šťastné manželství?

Záleží, ze kterého úhlu pohledu se na to díváte. V případech sjednaných sňatků (nerad odděluji sjednané sňatky a ty z lásky, protože nevěřím, že sjednané sňatky jsou bez lásky) se pečlivěji zvažuje dlouhodobý aspekt. Pravdou je, že dohodnuté sňatky mají jednu velkou výhodu, pár je většinou seznámen rodiči a samotnému zasnoubení předbíhá množství rodinných setkání a posezení, kde se rodiny navzájem poznávají. Dnes se tento čas zkracuje, trvá to jen pár týdnů, dokud se pár rozhodne, více se dává na první vzplanutí. Partneři mají podobné zázemí, historii rodiny, kulturu, jazyk, svátky, které slaví, ale i podobnou majetkovou úroveň. To vše poskytuje určitý druh rovnováhy, který pomáhá v budoucnu, protože ve skutečnosti manželství je přizpůsobením se k určitému druhu kompromisů, kterých musí být mezi partnery dosaženo.

Hraje roli i příslušnost ke kastě?

Věc, kterou jsem nikdy nepochopil v západním systému, je, že pokud s někým „randíte“, tak přístup i chování jsou jiné, než když se vezmete. Pak tvrdíte, že osoba, kterou jste si vzali, se změnila. V našem pojetí jsou tyto hodnoty až extrémně stálé. Sjednané sňatky nejsou ani tak o kastovním systému jako o společném systému hodnot a způsobu života, o takových malých detailech jako jiná jídla typická pro různé kasty. To jsou konflikty resp. protiklady, které si lidé neuvědomují. Jsou to malé detaily, které neznamenají mnoho, ale ve výhledu na šťastné manželství jsou podstatné. Proto se občas žertuje, že je třeba si pořádně prohlédnout potenciální tchyni, pokud chcete vědět, jaká bude vaše manželka (smích).

 

Podle vás se společnost transformuje, mění se…

Dnes se samozřejmě věci změnily, mění se i školy i vzdělávání. Už za mých studentských časů bylo Dillí mnohem konzervativnější než Bombaj. Byl jsem překvapen, když dívky z Bombajských univerzit mi říkali, že během hudebních festivalů chodily venku bez dozoru až do rána, což v Dillí bylo nemyslitelné. To byl jen začátek změn, které se dnes dějí v mnohem větším měřítku. Přichází množství západních myšlenek, které se odrážejí nejen hollywoodských ale i Bollywoodských filmech. Podle statistik sice z Indie vycestuje do zahraničí pouze asi sedm milionů Indů, ale zbylá miliarda cestuje právě prostřednictvím Bollywoodských filmů, kde se právě tyto změny projevují.

Máte i nějaké praktické rady, které by mohly pomoci ženám cestujícím v Indii?

Podle mého názoru, je poněkud jednodušší cestovat jako samotná žena v Jižní Indii. Protože, upřímně řečeno, přístup k ženám na severu Indie je trochu horší než na jihu. Již tradičně bylo postavení ženy na jihu Indie silnější, obecně ve většině případů platí, že větší úcta k ženám je na jihu Indie.

Dalším doporučením je, aby ženy necestovali zcela samy, jednodušší a bezpečnější je cestovat v menších skupinkách, dvou, tří nebo čtyř. Což nejen pomáhá orientovat se v davu lidí, ale i při praktických záležitostech jako je hlídání zavazadel, a to značně eliminuje možné nebezpečí, protože pachatelé „kriminálních činů“ jsou ve skutečnosti zbabělci a téměř vždy útočí na individuální cestovatele nebo ženy, které cestují samy a nenajdou odvahu něco udělat, pokud je tam alespoň ještě jedna osoba.

Samozřejmě, vždy je třeba počítat s náhodou „být v nesprávném čase na nesprávném místě“. Ale myslím si, že pokud někdo přistupuje k cestování se zdravým úsudkem, respektuje pravidla a předem se informuje, tak zjistí, že cestování po Indii je velmi zajímavá zkušenost a většina Indů jsou velmi příjemní lidé.

Zuzana Zwiebel

 

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *