Anketa: Jak hodnotí studenti studium v zahraničí a u nás?

Oslovili jsme studenty českých vysokých škol, aby porovnali systém studia u nás se studiem na zahraničních školách, kde studovali alespoň jeden semestr. Co chybí českému systému školství a co zahraničním?

Ilustrační foto Foto: Lucie Poštolková

Ilustrační foto Foto: Lucie Poštolková

Otázky:

  1. Co jste ocenili na studiu v zahraničí?
  2. Čím se liší výuka od studia cestovního ruchu v ČR?

 

TTG-anketa-HavrillováMichaela Havrillová

Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s, 2. ročník; Management cestovního ruchu
Hochschule Zittau/Görlitz, Sasko, Německo; letní semestr 2014; obor: Tourismusmanagement, Masterstudium

1. Díky studiu v zahraničí jsem získala rozhodně větší nadhled. Při školních projektech jsem si vyzkoušela spolupráci s lidmi z odlišných kultur, což je v dnešním globálním světě nezbytné umět. Německý vzdělávací systém má výtečnou pověst nejen v Evropě, protože se v něm uplatňuje jejich příznačná přesnost a zdvořilost. Profesoři jednali se studenty skutečně na úrovni – vstřícně, ale zároveň s respektem. Materiály nosili vytištěné pro všechny a rozdali je vždy v úvodu hodiny. Menší skupiny umožňovaly živou diskusi řízenou vyučujícím.

2. Magisterské studium na vysoké škole v příhraničním Zhořelci bylo značně orientované na praxi. České školství je více zaměřené na teoretické dovednosti a jejich následné odzkoušení ve formě testů. V Německu se kladl důraz na ústní zkoušky, v rámci kterých jsme museli na projektech ukázat naše vyjadřovací schopnosti, pohotovost odpovědí a nadšení, protože právě to všechno je nesmírně důležité pro budoucí profesionály v turismu.

Ocenila jsem možnost podílet se na tvorbě koncepce rozvoje turismu v jedné braniborské destinaci pod zapáleným vedením mé hlavní profesorky. Byla to jedinečná praktická zkušenost z oblasti destinačního managementu. Školní projekty měly svůj význam a jejich výstupy byly také využité.

DSC_0926Beata Matulová
Vysoká škola hotelová v Praze, spol. s.r.o., Management hotelnictví a lázeňství
University College Birmingham (UCB), Management hotelnictví a lázeňství

1. Výuka probíhala jiným způsobem než je tomu u nás na VŠH. V první řadě nemají tolik předmětů za semestr, jako je tomu v ČR. Na UCB student studuje max. 4, ale převážně 3 předměty za semestr. V tom byla velká změna, jelikož student  v podstatě nestráví tolik času ve škole (přednáškami a semináři) než je tomu na VŠH. Nevím, jestli jsem měla jen takové štěstí na učitele, ale výuka podávaná „Angličanem“ mě naprosto ohromila. Už ve způsobu jednání, kdy v angličtině neexistuje vykání a vy jednoduše přijdete do třídy a řeknete „Hi“, a pokud něco potřebujete, oslovujete učitele křestním jménem. To pro mě bylo velmi uvolňující, když nemusíte přemýšlet nad tím, kdo má jaký titul a tím pádem se nespletete a nikoho neurazíte. Celá konverzace mi jednoduše přišla uvolněnější. Přístup vyučujících na mě působil velmi nadšeně, byli opravdu zapálení pro to, co dělají. Například předmět Healhy lifestyle vyučoval člověk, na kterém jste hned viděla, že zdravý životní styl je jednoduše jeho životní stylem. Nechyběly ochutnávky různých „zdravých“ pokrmů, jak správně cvičit nebo videa k dané problematice. Student viděl, že člověk, který ho vyučuje například zmíněný zdravý životní styl, opravdu ví, co vyučuje a o čem mluví. Proto jsem mluvila o štěstí na učitele, jelikož s tímto přístupem jsem se více méně setkala i v dalších předmětech. Přístup byl velmi vřelý ze všech stran a člověk se opravdu nemusel bát na cokoliv zeptat. V tomto směru jsem tedy pocítila rozdíl. Ve všech předmětech jsem se setkala s vysokým využíváním internetu a přehráváním různých videí, které nám ještě víc přibližovaly danou problematiku.

Na UCB v podstatě neexistují ústní zkoušky, jen výjimečně a písemné testy jsou jen u některých předmětů. V Anglii funguje systém psaní esejí a reportů, tedy různých písemných prací, které se liší svojí formou. A ty bych přirovnala k našim seminárním pracím. Do jednoho předmětu musel student vypracovat 1-2 písemné práce obvykle o rozsahu 1500 – 3000 slov – záleží na stupni studia. A těmito „seminárními pracemi“ student zároveň skládal i zkoušku z daného předmětu. Na tyto práce byl kladen velký důraz (v podstatě větší než v ČR), a na základě práce v hodinách a výsledných známkách ze seminárních prací jste buď splnili nebo nesplnili daný předmět. Práce jste si po opravení mohli vyzvednout a opravdu jste viděli, že se na tu práci někdo podíval a zkontroloval, jelikož mi byly kolikrát opraveny i gramatické chyby, popřípadě jiné nejasnosti. V případě písemných testů studenti docházeli do sportovní haly, kde psali test za přítomnosti lidí, kteří jsou najímáni (převážně důchodci), aby studenty hlídali. Studenti píší testy anonymně, tudíž opravující neví, koho opravuje. Výhoda rovnosti mezi studenty. Dále také skládání závěrečných bakalářských či magisterských zkoušek záviselo pouze na bc či mgr písemné práci. Státní ústní zkouška, jako je tomu u nás, v Anglii není. Tudíž poslední semestr svého bc či mgr studia věnují pouze psaní této práce. Opět je kladen velký důraz na obsah a zpracování.

K čemu se také musím vyjádřit, je zpětná vazba. Na UCB mě velice potěšil přístup lidí ke zpětné vazbě. Učitelé měli pro vyhodnocení písemných prací hodnotící tabulky, ale také prostor pro slovní ohodnocení. Opravdu velmi užitečná věc, která se v ČR skoro vůbec nepraktikuje. Málo kdo vám do očí řekne, co si o vaší práci myslí. A podle mě jen poplácávání po zádech nikdy nikam nikoho neposunulo. Ať už v případě učitelů, ale i studentů – ti také dokázali v hodinách slovně a upřímně ohodnotit práci druhého. Tento přístup se mi velice líbil. Člověk se o sobě opravdu dozvěděl, na čem má zapracovat.

Na UCB se v hodinách pracovalo hodně ve skupinách a zadávaly se skupinové domácí úkoly. Někdy to bylo opravdu náročné domluvit se a vypracovat úkol společně. V některých případech jsem tedy buď pro menší skupiny nebo práci jednotlivců. Ale na druhou stranu se člověk učí více spolupracovat.

Složitá administrativa byla pro mě postrachem. Vše co jste chtěli udělat, muselo mít papír. Například písemné práce se musely odevzdávat v tištěné formě, neexistovalo vkládání souborů pomocí internetu a školního systému. Vše se muselo tisknout a na příslušných místech s podpisem a dalšími informacemi včetně telefonního čísla odevzdávat.

2. Na závěr musím říct, že vše je o lidech. Angličané jsou rozdílní než my Češi. A také záleží na úrovni vysoké školy. Po pravdě mi studium v Anglii na této škole přišlo pro Angličana poměrně jednoduché. Pro mě, jako studenta, u kterého angličtina není rodným jazykem, to bylo náročnější. Ovšem v Anglii v podstatě nemají ústní zkoušky, za to ty písemné práce jim to opravdu kolikrát vynahradí. V semestru se po studentovi vyžadovala průběžná práce, ve formě písemných  prací (reportů a esejí) a skupinových prací či různých zadání. U nás v ČR je tomu naopak. Student v průběhu semestru proplouvá studiem s menšími záležitostmi jako je průběžný test či seminární práce. A ve zkouškovém období se může zbláznit, píše testy a zvládá ústní zkoušky, které prověří jeho semestrální práci. Zkušenost výborná a líbila se mi. Ale nevím proč, raději se vracím zpět k našemu systému a našim lidem.

IMG_6737Jaroslava Michalekova

Vysoká škola hotelová v Praze, spol. s.r.o.
University College of Northern Denmark v Aalborgu, bachelor program International Hospitality Management, 1. 9. 2013 – 31. 1. 2015.

1. Na štúdiu v zahraničí som najviac ocenila nove obzory. Najväčšie pozitívum spočívalo v internshipe, ktorý bol povinnou súčasťou môjho štúdia.  Univerzita mala len 1 podmienku -musí to byt min. 3 mesačná manažérska prax. Mne osobne sa podarilo dostať do 4* rezortu v Thajsku vo svetoznámej hotelovej sieti Ramada na pozíciu Food&Beverage Management Trainee, avšak mam spolužiakov na Floride, Zanzibare, Australi, Dubaji, Malajzii a samozrejme v Európe.

2. Základný rozdiel medzi vysokoškolskou výukou v CR alebo SR a univerzitou v Dánsku, bol hlavne v štruktúre rozvrhu. Preberanej latke je pridelený len taký počet hodín aký je nevyhnutný na úvod do predmetu a následné je hlavne a intenzívne zameranie na jej praktičke využitie. Ide o riešenia reálnych problémov existujúcich firiem s ktorými sa v nasej profesii hotelierstva alebo cestovného ruchu môžeme ľahko stretnúť a na ich vyriešenie neexistujú tabuľky ale očakáva sa kreativita a biznis zmýšľanie.

V skratke, žiadne memorovanie sa skrípt a kníh z večera do rana na 15 skúšok. Profesori niesu profesori, voláme ich po mene, tikáme si s nimi a sú to ľudia z praxe, ktorí majú poväčšine vlastný úspešný biznis.

Materiály sú dostupne väčšinou on-line, knihy najmä vo formáte PDF lebo je to viac eco-friendly, praktickejšie a lačnejšie a študenti majú taktiež k dispozici dobre vybavenú knižnicu.

Výuka sa taktiež líši v zameraní sa na globálny impakt zatiaľ co v CR sa pozornosť kladie tomu lokálnemu. Skoro stále sme boli vedení k osvojeniu si tzv Glocal mind set- Think local, Act Global.

Keď som študovala v CR trápila ma otázka čo budem robiť po vyštudovaní bakalára, pretože s vedomosťami nadobudnutými na VSH by som si netrúfla uchádzať sa o manažérsku pozíciu, po absolvovaní zahraničnej univerzity si z nich môžem vyberať, lebo čo ma naučili v Dánsku, dnes bežné používam v praxi.
Jednou vetou – nesnažili sa z náš vychovať chodiace encyklopédie ale úspešných, kreatívne mysliacich biznis manažérov, ktorí, keď je to nevyhnutne, vedia kde majú dôležité dáta vyhľadať.

FotoVeronika Kundríková

Vysoká škola hotelová v Praze, spol. s.r.o., Praha (VŠH), Marketingové komunikace
Univesidad San Jorge, Zaragoza, obor: Reklama a PR, letní semestr, 23.1. – 30. 6. 2014

1. Videla som, že škola môže človeka naozaj pripraviť na reálnu prácu po škole. A že ak študujete reklamu tak reklamu robíte celé štúdium. Ocenila som aj stretávanie desiatok kultúr a ľudí z celého sveta, zodpovednosť samej za seba od jednoduchých rozhodnutí až po kritické situácie a samozrejme zlepšenie v cudzích jazykoch.

Pre štúdium v zahraničí podľa mňa všeobecne platí, že je vlastne úplne jedno či ste prvý krát niekde mimo domova alebo nie. Vždy sa naučíte zodpovednosti a samostatnosti, získate sebavedomie a samozrejme sa zdokonalíte minimálne v angličtine. Zároveň uvidíte niečo nové, stretnete veľké množstvo úplne iných ľudí, dostanete sa do situácií v akých ste nikdy neboli a do školského systému aký ste doteraz nepoznali… Je jedno koľko miest ste už navštívili, vždy vás to nesmierne obohatí. Na Erasme je skvelé aj to, že sa úplne zbavíte obáv z budúcnosti, tá sa totiž ťahá maximálne do konca semestra. Naučíte sa tak žiť v prítomnosti, pretože práve to je ten čas, z ktorého môžete vyťažiť čo najviac – či už v škole alebo v živote.

2. Známky – Známkovanie tam prebieha úplne inak. Záverečný test predstavuje okolo 50% konečnej známky, pričom tie zvyšné percentá sa získavajú počas roka na individuálnych a skupinových projektoch. Na každom predmete je ich iné množstvo, ale okolo 5 ich bolo vždy. Platí tiež, že ak sa nesplní jeden projekt, predmet sa musí opakovať celý nasledujúci rok. Projekty sú hodnotené bodovým systémom podrobne za viaceré aspekty – spracovanie požiadaviek na tému, kreativita, aplikácia teórie, zrozumiteľnosť písaného spracovania, prezentácia.

Z toho všetkého vyplýva, že aj keď sa na projekte neuveriteľne namakáte tak je ťažké dosiahnuť plný počet bodov. A ak ho aj dosiahnete na jednom projekte, dosiahnuť to vždy je nadľudský výkon.

Projekty – Počas celého roka sa robia praktické projekty, nie teoretické seminárky, a tak sa ani nachvíľu nemáte čas nudiť alebo nebodaj venovať čas niečomu čo je pre vašu budúcnosť absolútne nepodstatné. Napríklad môj úplne prvý projekt bola prezentácia firemnej identity použitej vo filme „Monsters, Inc.“, a k tomu vymyslieť a vytvoriť príslušný merchandising. Veľmi ma prekvapilo ako sa študenti do toho položili. Jedna skupina dokonca napiekla muffiny s modrou polevou! Rozdiel je teda asi aj v prístupe študentov, majú omnoho viac nadšenia na školské práce, ak môžu využiť kreativitu. Tá je u nás bohužiaľ málo ceneným aspektom.

Reálni klienti – okrem zaujímavých zadaní od učiteľov spolupracovala moja škola aj s viacerými firmami. Pracovali sme napríklad na firemnom videu a mobilnej app pre značku španielskeho vína a návrhu PR komunikácie jednej strednej školy, ktorá mala problémy s tým, že sa nachádzala v nepopulárnej lokalite mesta. Erasmáci na iných predmetoch vymýšľali a reálne tvorili niečo pre hračkárstvo, pizzeriu aj samotnú školu.

FotoJana Flídrová

Vysoká škola hotelová v Praze, spol. s.r.o.
International College of Tourism & Management – ITM GmbH v Bad Vöslau v Rakousku, Hospitality & Tourism Management, Event Management, Wellness & Spa Management, letní semestr 2013/2014

1. Nejvíce jsem ocenila možnost zdokonalit se současně v anglickém (vyučovací jazyk), německém (úřední jazyk v Rakousku) i španělském jazyce (vyučován na škole španělskou lektorkou). V rámci výuky jsem získala mnoho teoretických znalostí, které budu moci využít i v praxi. Seznámila jsem se se studenty z různých zemí světa a jejich kulturou. Líbilo se mi pobývat v zemi, kterou mám ráda.

2. Studovala jsem na velmi malé škole (cca 30 studentů), která je součástí hotelu, ve kterém pobývala i velká část studentů. Z toho vyplývá, že jsme se všichni mezi sebou dobře znali. Učitelé nás oslovovali jménem a o přestávkách se s námi bavili o různých věcech.

Styl výuky je podobný jako u nás. Většina učitelů si připravuje prezentace v PowerPointu a ty doplňuje výkladem a svými osobními zkušenostmi. Avšak někteří učitelé dojížděli do školy z velké dálky, proto výuka probíhala jen ve formě e-learningu nebo přes skype (na tento předmět jsme ale byly jen dvě). Při hodinách je kladen velký důraz na diskuzi a přípravu kratších či delších skupinových prezentací. Teoretická výuka je doplňována povinnými exkurzemi a vařením.

Stálí studenti školy obdrží všechny učebnice na začátku roku a ostatní materiály dostanou v hodinách od učitelů nebo si je stáhnou z Dropboxu. Erasmus studenti si můžou učebnice zapůjčit nebo okopírovat.

Účast na výuce je povinná. Každý týden se vyučují trochu jiné předměty, postupuje se podle rozvrhu, který je každý týden jiný. Tištěné rozvrhy dostanou studenti na začátku semestru.

Žádné zkouškové tu neexistuje. Studenti píší testy ke konci semestru. V případě nesplnění zkoušky nebo nedostatečné docházky se musí zkouška opakovat před začátkem dalšího semestru.

Škola nemá žádný informační systém. Všechny podstatné informace si mohou studenti přečíst na informační tabuli. Všechny formality týkající se školy se vyřizují v kanceláři, kde sídlí ředitelka školy a několik sekretářek.

Navzdory některým zvláštnostem jsem byla se studiem velmi spokojená.

Veronika Vaisová

Vysoká škola Polytechnická Jihlava, Cestovní ruch
Groupe ESC Troyes en Champagne, Francie (Troyes, oblast Champagne), program Turismus
zimní semestr 2014

1. Myslím, že největší rozdíl a zároveň také velké plus je, že ve Francii probíhají zkoušky většinou týden po ukončení daného předmětu. Na začátku semestru si studenti zvolí předměty. Každý předmět má předem vypsané termíny výuky a počet vyučovaných hodin. To znamená, že tu studenti nemají jeden stejný rozvrh na celý semestr, ale každý týden mají jiné předměty, někdy je týden plný výuky, někdy je během týdne jen jedna jediná hodina. Zkoušky poté probíhají týden po ukončení výuky daného předmětu a ne až na konci semestru během zkouškového období, což bylo snazší v tom, že jsem měla všechny informace čerstvé a lépe se mi připravovalo na závěrečnou zkoušku. Například jsem absolvovala předmět Sustainable tourism, který probíhal jen pět dní v říjnu a zkoušku jsem tedy měla ihned v dalším týdnu po poslední hodině, nebo předmět International marketing, který probíhal vždy jednou týdně po dva měsíce, a týden po jeho ukončení následovala zkouška.

Další rozdíl ve výuce je ten, že běžné hodiny tu neprobíhají 45 minut, ale celé dopoledne nebo celé odpoledne a v některých případech třeba i celý den samozřejmě s přestávkami. V tomto případě upřednostňuji český systém, kde hodina trvá ve většině případů 45 nebo 90 minut, protože udržet pozornost nad jedním předmětem po celé dopoledne nebo celý den je opravdu vyčerpávající.

2. Styl výuky profesorů je velmi individuální a myslím, že se od českých nijak zvlášť neliší. Někteří profesoři předali své znalosti velmi zajímavou a zábavnou formou, jiní zase klasickou výukou bez velkého zapojení studentů. Co se týká materiálů, tak jsme veškeré potřebné materiály obdrželi v elektronické podobě prostřednictvím školního intranetu. Ovšem mohu s jistotou říct, že jich bylo podstatně méně než na naší škole v Jihlavě. Všichni profesoři byli velmi milí a vstřícní, se vším rádi pomohli a vysvětlili, pokud někdo něčemu nerozuměl. Horší už byla komunikace přes email, kdy jsem se v pár případech nedočkala odpovědi a pokud ano tak s měsíčním zpožděním. Je pravda, že francouzští učitelé i studenti jsou trochu flegmatičtí a nedochvilní. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem přišla na hodinu francouzštiny o 10 minut déle a byla jsem tam první, dokonce ani učitel tam ještě nebyl a dorazil asi o dalších 10 minu později. To se ovšem týkalo jen francouzských profesorů. Měli jsme profesory i z jiných zemí nebo kontinentů a ti byli na dochvilnost velmi hákliví. Asi chápu proč.

Na studiu v zahraničí jsem velmi ocenila to, že bylo více praktické. Ve většině předmětů jsme měli skupinové nebo individuální práce, projekty a případové studie. Museli jsme naše konečné práce prezentovat a také si je navzájem hodnotit. Podle mého názoru to velmi obohatilo výuku a snáze jsem se poté učila na zkoušku. Jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná a rozhodně bych ji doporučila každému.

lp

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..